Předchozí 0295 Následující
str. 282

proti němu do pole vystrojiti, a na něj táhnouti, sedm set mil, a jak jsem jen přitáhl, hned sem jak a dobře ho opatřil, musil sem jemu dáti oběd přistrojiti, aby mi byl hladem neumřel, i sežral hned jedným rázem šest tisíc polských volův, dvacet tisíc skopcův, a třidceti šest tisíc telat; Item dvadcet tisíc centů režného chleba, pšeničného pak z dvanácti tisíe centů žemliček, a žížniv velice, vypil pětkrát sto tisíc věder vína jedním douškem, též po trunku zase snědl patnácte tisíc tun ovotee všelijakého.

I napsal sem to všecko velikému knížeti, jaká veliká škoda a záhuba se mu děje tím mužem, protož poručil mi o něm tak, abych jej hleděl, jak budu moci, z světa vyhladiti a zamordovati. Tak sem já dal šest tisíc kartounu do pole vytáhnouti, proti tomu neráznému muži, a do každého kartounu vešla tak hrubá koule, jako největší pekařská pec. A když sem již tu střelbu na téhož muže jedním rázem pouštěti dal, bylaby se tudíž všecka země propadla, a já od toho hřmotu pět set lét pořád hluchý ležel, a jak sem k svému zdraví přišel, dal sem toho muže pohrbiti, i musil sem šestkrát sto tisíe hrobařův povolati, proto, že ten hrob musil na třidceti mil zdýli, a zšíři sedm mil býti kopán, a zakopávali ho třidceti lét pořád. Ten jistý muž dokud ještě živ by!v od třidceti mil vůkol něho všecko stavení se bořilo a padalo.

Naposledy, když sem z té cizí krajiny do své vlasti se obrátiti chtěl, přišla veliká bouře na moři, tak že mi od prudkého větru všecku tvář naskrz prožralo a proválo veliké díry, a chlěl-li sem zase jiné fousy míti na tom místě, musil sem šest tisíc ovcí shledati, a na mou tvář tři sta let pořád jim dáti hnojiti. A tak již mi zase brada počínala velice spěšně růsti, že se sám tomu diviti musím. Ej pomož, aby mi ještě větší narostla, tak abych zase tolik z ní utržiti mohl, jako prvé a nebo ještě více.

Jan Vyhlídal:

Co hanácký hajný vypravoval o hadech.

(Národní dokument.)

So v lese od malička; takořka verustlé. Znám tam všecinko: ftáke,. chrobáke, žóžel a všecko, co má štere nohe. Roste to před méma očama. Co be neviděl héné (hajný)? Ptáte se na hade?

Hadi só mali e velci, taky vodni, nekeřie s koronkoma. Takový sem ješče neviděl, těch pré málo; a só pré jako králi meze hadama. Jenom be pré se muhl někdo opovážet nekerymo to koronko olópit, zasečel be a všeci hadi pobléžci be se postile do něho, pak bé se měl po pěti

Slešel sem, že e ve stavenieh majó ďóre hadi hospodaříc i,' lihávajo pod prahem. Kde jim hospodeň nepřeje, tož ji špatně hospodařijó. Obečéně každé dum mival takovyho hada. Hospodeň večir po dojeni na-chrstla mo mlika do střipka, a hospodářík dal pokuj. Běda té, která se zlakomila nad krapkó mlika! Hospodářík vlezl ji do sklepa, odělal si tam


Předchozí   Následující