strachem odtud odešel. Jiný opět vida, že od pobožných lidí mnohá almužna kapličce přichází, zavřel se v ní skrytě, aby pokladnici vyloupiti mohl, což když počal, tehdy ihned na tom místě ochromil, tak že nikam nemohl a jest dosavad vymalovaný za dveřmi. Jednoho času archa na oltáři shořela, témuž však obrazu nic se nestalo, jakž znamení podnes se spatřují.

Proti dveřům kostelíčka svatovintířského jest místo na třicet krokův vzdálené, kde studánka »dobré vody« řečené svůj počátek bere. Již za časů svatého Vintíře byla, nebo týž svatý ji sobě od Pána Boha na poušti vyžádal, však zázrakův nepůsobila, až třetí den po nalezení zázračného obrazu svatovintířského, když totižto z koňského dobytka kundratického, na témž místě se pasícího, kůň jeden, slepý k dotčené vodě jest přišel a kopytem bijíc, zaprejštěn jsa, na obě oči prohlídl, o čemž když lidé přezvěděli, svaté praezagium (předzvěst) budoucího nemocných uzdravení býti jsoudili, nemocní pak a neduživí, totiž: slepí, chromí a v oudech sklíčení, k vodě běžíce, od všelikých neduhů svých a nemocí těžkých sproštěni jsouce, zdraví dokonalého nabyli a Panu Bohu děkovali; ta studánka ku podivení jest: Předně, že tak tiše stojí a kde svůj počátek bere, poznati se nemůž, odkud pochází; po druhé : že tak pěkně dvouma stranami do lázniček teče a když z lázniček vychází, tak rychle se tratí a mizí v jednom místě na čtyřicet kročejův a v druhým na sto a nespatřuje se, kde by zas vycházela, nemůž se dolů vésti, neb to kolikráte usilovali, však nadarmo; po třetí, že ustavičně teče, od lidí se pije, k mytí, vaření, praní a pro dobytek se bere, však nikdy jí neubývá, nýbrž vždy v svým »esse« pozůstává; po čtvrté, že tak velmi libá k pití jest a znamenitý appetit k jídlu dává, v světlosti a čerstvosti nad jiné jest, kdo se v ní v lázničkách myje, čim pokojněji v vandli (sic) sedí, tím lepší operaci á affect lázeň jeho má, od mnoha mil sem lidé do lázně přicházejí, nebo po ní velmi dobře se nacházejí.

Jeho Milosti pan Adam z Valdštejna, slavné paměti nejvyšší purkrabě Pražský, dadouc svého jednoho poddaného, pánu na Hrádku, kterýž v službě zůstával, kterýžto tam zůstávaje a maje sobě něco od . lidí zlých uděláno, na obě ruce i nohy schroměl, sem ho nemocného přivezl, zůstávaje zde malý čas a se myjíce, uzdraven jest; a z radosti do Hrádku zdráv šel a Pánu Bohu za tou milost' děkoval.

Ze vsi Měřenic, kterážto ves náleží k Nalžovům, jednoho sedláka žena, příjmím Milý, oslepnouc na obě oči sem přinesena na klisně od muže byla, v též oči sobě myla, od svatého Vintíře pomoci žádala, v čtvrtý , neb pátý den, jedouce pro ni muž s klisnu, potkal ji nedaleko Měřenic,