kteráž uzdravena od té vody byla a zase viděla, Pánu Bohu děkovali, a s radostí domů se navrátili, kdež do smrti na oči zdráva byla.

Pan Jan Čejka, jakožto očitý svědek, vedle dobrého svědomí vysvědčil, že za pana otce jeho pod pečetí vysvědčení doslal, že tomu tak v pravdě jest, ten jistý pro Boha prosil za to vysvědčení.

Urozený a uoený muž, pan magister Thomas Rosacin z Karlšperku, v městě královském Sušici, Jeho Msti Gis. Král. pan rychtář, potkavše se jednoho času s jedním chodcem slepým podnapilým a trestavší ho z toho vejstupku podobnými slovy : Ze almužnu pro jméno Boží vyže-branou nestydí se na obžerství obracovat a jsa slepým z dopuštěni Božího nepříkladně sobě vésti, uložil mu jako řka za pokutu, aby při pouti svatovintířské, jenž brzo potom následovati měla, z hříchův svých u >Dobré vody« se zpovídal, velebnou svátost oltářní přijímal, svatého Vintíře za uzdravení svých očí žádal, jsa v té vodě se myl, což když chodec dotčený učinil, na obě své oči viděl a potkavše se s ním asi po roce, po řeči jej poznal, uzdravení své vypravoval, za dobrou radu děkoval a ruce líbal.

Létha 1639 v čase letním Jan Kačírek, služebník urozeného pani Jana Tomka, jsa skrze bolesti podagrické na nejvejš stižen, tak že ani nohama dokonce vládnouti nemohl, zaslíbil se k svatému Vintíři, k dobrej vodě, kdežto od lidí dobrých přinesen byl a horlivě v Pána Boha doufajíc, myl se a dokonale uzdraven jest.

Jeden pán od stavu urobený, za Klatovy bydlící, slepotou od Pána Boha jsa navštíven, po tři noci pořád měl sen, jako by se mu božským poselstvím přikazovalo, aby se ptal na místo, kde slově »Dobrá voda«, tu že uzdraven bude, což když manželce své vypravoval a od ní pokaždý vysmán byl, naposledy se rozmyslil, aby tiše s služebníkem odešel; i vsazen jsa od toho služebníka na klisnu, když přijel do města Klatov na »Dobrou vodu« se vyptával, i zprávu dostávši, že by za Hartmanici >Dobrá voia« byla, sem jest jel a když za Petrovice na jeden vršek přijel, prohlídl maličko a spatřiv z daleka kapličku svatého Vintíře, ptal se služebníka, jaké by to hin (tam) slavení bylo, což slyše služebník s podivením, že by pán prohlídal, odpověděl s radostí, že jest to ta jistá kaplička Dobrovodská, kdež putují, i chválíc týž Pána Boha, slíbil na poděkování, že po vykonané pouti pěšky domů chce jíti a koně svého k dobrému také k záduší tam zanechati, i šťastně uzdraven jest. Když pak pobožnost svou vykonal a domů se navracovati chtěl, rozmyslil se stranu toho koně, soudě, že by lépe bylo, aby jej na cestě prodal a peníze k kostelíčku odeslal; v čemž od služebníka napomínán, aby vedle slibu svého upřímně učinil, neb, kdo zpátkem něco slibuje a vedle pří-povědi své za dosti neučiní, že bez pomsty a trestání Božího nebývá, což pán slyšel; nicméně na koně se posadil a cestou jel. když pak přijel k jelnomu plotu, dal koni ostruhu, chtíce plot přeskočiti, padl s koně, v tom pádu na obě oči oslepl a tak do smrti slepý zůstal, v čemž se řeč služebníka naplnila.