Michova či Mnichova skála?

Poblíže nejvyšší hory jihozápadní části českomoravské vypnuliny Javořice (835 m), asi dvě hodiny cesty od Telče za vesnicí Řásnou vypínají zalesněné vrcholky dvě stejnojmenné vyvýšeniny Michův vrch (785 m) a Michova skála (780 m). Tato nabyla zajímavosti proměnou svého jména.

Michova skála a okolí její stala se teprve v novější době vedle hradu Roštýna, zříceniny Štamberka a lázní dobrovodských oblíbeným výletním místem okolního obyvatelstva, zvláště pak studujících reálky v Telči. Rozsáhlé lesy s idylickým Pařezitým rybníkem, jehož jeden břeh tvoří r. 1550 zřízená, staletými buky porostlá hráz, kdežto protější břeh ztrácí se v šeru lesním, bařinaté lučiny a mýtiny s bohatou květenou — toť vše vábí v krásný ten horský, bohužel českým turistům skoro neznámý kraj. Přístup na Michovu skálu od Velkého Pařezitého rybníka znesnadňují po příkrém lesním svahu rozmetené balvany žulové. Na vrcholu jsou balvany seskupeny ve dví rozeklanou, zřícenině hradní ne-nepodobnou pra horní zeď.

Michova skála i vrch obdržely jméno po bývalém majetníku sedláku Michovi.*) Potvrzuje to c. a k. vojenským zeměpisným ústavem r. 1900 vydaná mapa (list: Dačice-Mor. Budějovice), kteráž vedle Michova vrchu (»Michů vrch«) zaznamenává též Michovu skálu (»Michova skála«). Týmže ústavem r. 1880 v zmenšeném měřítku vypracovaná mapa (list. Jihlava 33°, 49°) uvádí pouze Michův vrch zkratkou »Michu v.« Jiné mapy hejtmanství dačického, vyznačující pouze triangulační body (na př. Erhartova, Wagnerova a j.) Michovy. skály ani vrchu neuvádějí.

Nejspíše v naší době vzniklo a rozšířilo se nemálo nové pojmenování Mnichova skála a s ním též kratičká, k jménu tomu se vížící pověst. Zaznamenaly ji brněnské »Lidové Noviny«: ». . . Zde v těchto skalách dlel kdysi mnich-poustevník. Vzpomínka na jeho pobyt zde dala skále jméno Mnichova. Jak prosté a vznešené to musilo býti srdce lidské, které hledalo svou úlěchu v místě kdysi zajisté mnohem nedostupnějším, nežli jest dnes . . .«**)

Marně však pátráte po zbytcích nějaké poustevny neb po nějaké rozsedlině skalní, která by mohla poustevníkovi útulek poskytnouti. Marná též námaha, dopátrati se bližších zpráv o záhadném mnichu. Ani Kyp-tova monografie Telče***), ač jest snůškou četných pověstí místních a popisuje též vycházky do vzdálenějšího okolí, Michovu skálu nezná.

Lidová pověst vypráví sice o poustevnících ve vesnici Doupě, na místě, kde nyní stojí mlýn Drdák při stejnojmenném rybníce; byli prý