str. 321
Prahy vzdálenějších. Uvádím píseň, jak slyše] jsem ji ve Dřínově, a v poznámkách uvádím jiné důležitější varianty.
2. U studánky dívka stála, (Prala dívka u potoka. Libeň.) byla jako z růže květ,
v jejích očkách modrojasných bylo vidět celý svět. Sprostého rodu byla, ale pro trůn zrozená.
3. Napájeli lovci koně, (Vyjížděli z lesa lovci. Lib.) Oldřichovi zbrojnoäi, nejmladší z nich, kníže Oldřich, skvěl se na svém bělouši, (seděl na svém bělouši Lib.) oděn skvostně, bohatě,
skvěl se celý ve zlatě.
4. Chtíc své koně napájeti u blízkého potoka,
nejmladší z nich, kníže Oldřich, padl dívce do oka. Pravil: Děvo, ty seš má, tebe mi sám Pán Bůh dá!
5. Ona jak to uslyšela, v tváři se červenala,
(hned se celá zarděla. Ghržín.) ó já prostá vesničanka, jméno moje Božena. Já sem sprostá proti vám, ale šálit se nedám.
6. Kdož pak by tě, dívko, šálil, to se pro mně nesluší,
mé jméno je kníže Oldřich to však žádný nezruší; (Pro Bůh, dívko, kdo tě šálí, pro mně se to nesluší jméno moje kníže Oldřich, to nikdo zrušit nesmí, Libeň.) byL se zrušil celý svět, já nevezmu slovo zpět,
7. A tu všichni užasnuli u velkém podivení, (Všecky lidé v užasnutí
k velkému podivení,. Libeň.) kníže Oldřich v šírém poli slaví své zasnoubeni; choL jeho je Božena, vesničanka zrozená.
|
U všech variantů lidových vynechána jest 7. sloka Markova originálu : »Rychle sklopí děva zraky k mládenci pozdvižené a prsami chotě svého kryje tváře zarděné. Ústa víže stud děví, oči lásku však jeví.< — Snad považovaná za zbytečnou a báseň skrácena ke svému prospěchu.
Jaroslav Langer jest u nás básníkem již dosti málo známým, ač zasluhoval by toho více, nežli ku př. Hanka. Byl výborným znatelem lidového života, a mnohé z jeho básní vznikly pod dojmem poesie lidové.
|
