Předchozí 0335 Následující
str. 322

Tehdy ctěna byla lidová poesie polská, u nás šířena známost jich v překladech Hankových, třeba tyto byly značně nesprávný. Studiem, polských krakowiaků přišel Langer na myšlenku tvořiti podobné. Šel však již o krok dále nežli Čelakovský. Seznal, že nejvíce lidových písní povstává improvisací. A tak také povstaly jeho krakováčky. Langer, jak praví o tom vrstevník jeho Hajniš, improvisoval své krakováčky k tanci při besedách v Bohdanči. Někdy prý jich za večer zazpíval nesčetný počet. Později otiskl je v Časopise Českého Musea 1835. Znovu vydány v sebraných jeho spisech.35) Z těchto krakováčků — třeba prý bývaly zpívány kolem Bohdanče — zjistil jsem jen menší část. První slyšel jsem v Chržíně u Velvar r. 1904 nápěvem »Šablenka brušená«.

Pověz mi, má milá,

(Langer: děvičko) co to máš za čelo? Jak jsem je políbil, celé se zardělo.

(L.: hnedky.)

Pověz mi, má milá,

(L.: Pověz mi, ach pověz) co to máš za oči? Jak do nich pohlédnu, svět se se mnou točí.

Píseň byla velmi často tištěna ve sbírkách lidových písní jak českých, tak moravských. Téměř doslova má ji též Erben na str. 122. Zdá se tedy pravdě podobno, že Langer do svých krakováčků přijal i mnohé části písní lidových skoro beze změny. Dal-li by se provésti důkaz, nepatřila by píseň do mé studie ; avšak důkaz provésti není zde možno. Nejstarší její variant je ve sbírce Rittersberkově36) na str. 12. a začíná: »Co to máš, Andulko, co to máš za tělo«.

Č. 37. (Často jsem si myslil) šířeno školou. Zaslechl jsem ji zpívati ještě letos ve škole. Ovšem že v posledním verši přidáno obligátní »maminko má tebe« místo: »tebe, jenom tebe«. Nerudův feuilleton tedy dosud ještě platí.37) (Pokračování.)

Frant. Sobotka:

Jak se má dobývati pokladu.

(Rukopis z r. 1842.)

Předmluva. Jak se držet ten žádající peněz má, a kterou noc to začne. Předně se musí ze svých hříchů zkroušeně vyznat a nejsv. Svátost oltářní přijmout. Za druhé musí se čistě a pobožně držet, a potom v jednom pátku mezi 11. a 12. hodinou to začít konat, v jednom tajným místě, kde by žádný neviděl a neslyšel proti slunci vejchodu, s jednou svěcenou toho roku svící, která hořet musí a taky škabulíř, a jinými věcmi svěcenými dobře zaopatřen býti; potom Františkánský gyrtl, a v jakém-


36) Jar. Langer. Sebrané Spisy 1863.
35) J. Ritter z Rittersberka, České národní písně, v Praze 1825.
37) Jan Neruda Dvě slovíčka v čas o národní písni, Národní Listy, 1891, č. 176, 182.

Předchozí   Následující