konejšily i bavily, a kdybych mohl poslouchati (školní chvíle k tomu nestačí) — co by mi jen za jednu hodinu z paměti své všichni napovídali, byla by hned celá kniha. Zejména v pověstech místních bývají venkovští hoši nevyčerpatelní.

A tak jsem s první prací skoro hotov. Zbývá upozorniti, co zkazek lidových zašlo nám smrtí našich stařečků a stařenek, a co ještě dalo by se včasným napsáním zachrániti; ukáži také některé sbírky vydané, přinesu jim náš přední lidovědný časopis Český Lid, Erbena nebo Bartoše, aby na vlastní oči viděli, co již vykonáno ... a hoši se sami hlásí, že mi také něco napíší. Ovšem slíbit jim musím, že jim papír dám sám. Bez tohoto »daru« by to u nás snad ani nešlo, neboť naši venkovští hoši dost těžko shánějí papír na úlohy, natož na takové »hlouposti«. A na ty by doma peněz sotva dostali. Ale nic nevadí; obět tato je nepatrná, tu již snadno uneseme. Rozdávámť obyčejně jen po čtvrtkách. —

Nemohu se při tom nezmíniti o některých ojedinělých případech, kdy se mi hoši hlásili hned o celý sjšit, aby měli papíru víc, že jim je čtvrtka málo.

Bývají to ovšem hoši z rodin venkovských písmákův a také vskutku vykonávají vždy více než žáci ostatní. Přinesli mnozí sami celé sbírky.

S hochy městskými bývá již obtíž. Snaží se také sbírati, ale nemívají obyčejně dobrých a spolehlivých pramenů, t. j. starých pamětníkův, nebo přinesou při své snad dobré snaze — mnoho známého z pramenů knižních a časopiseckých. Proto jest tu třeba zvláštní opatrnosti a i znalosti, abychom nebyli svedeni nebo oklamáni. Nejvíce přinášívají variantův a někdy i leckterý ferina opisuje vědomě, aby se nám aspoň trochu zavděčil. — Není třeba skutků těchto kárali nebo jich zvláště vytýkati. Takových »pramenů« prostě pomíjíme. U hochů venkovských bývají tyto případy řídké.

Abych však i jejich práci mohl kontrolovati, žádám na všech, aby na každém listě připisovali vedle svého jména, kdo jim napsané vyprávěl a jak byl stár. To bývá dobrou pomůckou k posouzení prací a i rodným listem každé zkazky. —

Tím způsobem sebral jsem za několik let slušnou řadu pěkných pověstí i pověr svého okolí, jimiž se naše České Horácko jen hemží.

A jak sbírati materiál zvykoslovný, dialektologický, krojový a ostatní? Nic těžkého ani nového! —

Je třeba jen trochu přípravy, znalosti a zase hodně papíru.

Tento sběr podnikám akcí dotazníkovon. Mámeť takto malou lido-vědnou společnost organisovanou dotazníky. K tomu ovšem školní hodiny ani nestačí, aniž jsou vhodný.

Za tím účelem vybídnu přespolní hochy všech tříd, aby se sešli v příhodné chvíli (obyčejně po skončeném vyučování) v jedné třídě, vyloživ jim ovšem dříve několika slovy příčinu. Nenutím nikoho, ale ubezpečuji, že z tohoto důvodu ani jeden z přespolních hochů přání mého neoslyší, ba, co bývá obyčejné, i hoši městští dobrovolně sami se hlásí, abych je pozval také. Rozumí se, že vyhovím tomu přání, třeba bych