2. Byl jeden muž velký ve Francouzské zemi vladař jménem Napoleon, měl velké království, sedmero kurfiřství, nechtěl s tím spokojený být, tak přišel i o svý. — 3. Ten i k nebi vzhlížel, brejle si na nos zavěsil, do nebe se díval; on sám k sobě praví, z té půlnoční strany mě velké štěstí přichází, jdu s armádou na ni. — 4. Milý Bonaparte, v roku tisícím osmistým1) hlava podvedla tě, do Ruslantujsi šel, o všeckos tam přišel, a jako jeden desentér utíkat jsi musel. — 5. A jaký krásný marš nechal tobě zahrát ruský Alexander císař, pořád samé marše, nikdy žádné tajče, koukni se na svou armádu, jak tě smutně skáče. — 6. I tu mu napadla divná spekulace, že hnal svou armádu přes Vídeň na Prahu, náš slavný císař František dostal o tom zprávu. (Neúplné.) — 7. I hnedky nemeškal a své slavné reglimenty na Francouze chystal, u Lápciku jsme měli strašnou patáliji, Pán Bůh nám dal požehnání, Francouze jsme zmohli. —

8. Tu zas Prus se Švejdou bubny si štěmujou, kozáci tobě troubějí až za zemi saskou, o jakou krásnou muziku hrajou ti přelibou. (Neúplné.) —

9. Tu píseň skládali od regementu Aršando2) to dvá kaprálové z kraje Berounského, panství Dobříského, kteří jsou ten špás viděli, křížek mají z toho.

Kniha trestných súdov »Liber criminalium rerum«, v pezinskom mest-skom archíve opatrovaná, obsahuje trestné pravoty od r. 1647 až do r. 1719 pěknou, öitatel'nou rukou po latinsky, německy a slovensky písané; len jeden jediný výrok vpísaný je po maďarsky, ale aj ten sa nachodí niže maďarského textu aj po slovensky tu vpísaný. Jeden z naj-zajímavějších súdov je ten, ktorý tu podávám v překlade z latinčiny, a v hodnovernom odpise slovenského výroku.

Anno Domini 1656 die 5. Julij. Maria Kurbell, opatrného Michala Kurbella, měšťana a klobučníka, a jeho manželky jediná dcera, opatrného někdy Pavla Děly, podobné měšťana a klobuěníka manželka, o milosti a milosrdenstvu Božom zúfajúc, z tým svědomím pohádaná, v svojóm dome v izbe na provaz sa oběsila. Pro ktorú příčinu, nasledujúceho dna, postavena bola před Slavný Senat, k sudu shromážděný, jej matka k vyšetřovaniu: Jako si vychovávala dceru, že tak hrozne život skončila, a tělo i dušu svoju věčnému zatraceniu oddala? Odpovedala, ked Sláv-