a zkusil ho použiti také na lidech, zlomené ruce nebo nohy napravoval a mastmi oné tajemné byliny mazal. Léčení toto prý tak velice se osvědčovalo, že lékařská pomoc Piehova byla již v XVIII. století vyhledávána.

Místo Pich v okolí všeobecně se říkalo lidovému lékaři na Hořičkách »Pechanec« a to prý od toho, že také měl obchod s plechovým zbožím, odkudž pak prý vznikla přezdívka pro něho »Plechanec«. Výklad o vzniku této přezdívky sluší pokládati za fantasii. Příjmení Pechanec vyskytují se ve starých zápisech na českém východním krkonošském podhoří v XVI. a XVII. století a na Jakuba Picha přešla přezdívka »Pechanec« nepochybně pro některou jeho osobní nebo majetkovou vlastnost, nebo pro příbuzenství s některou vyhaslou rodinou Pechaneů, jako ozvěna nebo odlesk zašlých dob.

Tolik možno pověděti z lidových tradic o počátcích lékařské praxe Pichů, Peehanců na Hořičkách. Počátky této lékařské praxe mají však původ docela přirozený. Dle jedněch zpráv pobyl Jakub Pich, nejspíše za příčinou svého léčení nebo ve službě u ranhojiče delší dobu v Jaroměři, kde se počátkům tehdejšího způsobu lékařského umění přiučil. Dějiny města Jaroměře vypravují, že za časů, do nichž mladost Jakuba Picha spadá, tamní lázně ve vzdálenějším okolí dobré pověsti požívaly a v Jaroměři osoby cizí »v kůře« zůstávaly. Dle jiné verse umění svému vyučil se Jakub u felčara v Čáslavkách u Jaroměře, což se celkem srovnává. V Jaroměři nabyté počátky umění lékařského Jakub záhy zdokonalil si hojnou praxí, kterou na Hořičkáeh začal provozovati.

Určité a spolehlivé zprávy o Jakubu podává Jiří Vojtěch Payker, od r. 1746 do 1766 farář na Hořičkách, kdež vysázel napotom po století proslulé krásné lípy před farou a osadou, z nichž dnes stojí již jenom poslední jediná poblíže kostela. Payker zapsal, že Jakub Pich byl sedlák na Hořičkách, maje statek hned pod kostelem. Statek ten později dostal číslo popisní 5 a Jakub z něho robotoval faráři, dle Paykrova zápisku osm let t. j. do r. 1754, kdy se nejspíše přestěhoval na statek, jejž potom dědil a držel jeho nejslavnější potomek.

Jak Payker vypravuje, Jakub Pich léčil zprvu zlámaniny a vymknutí toliko dobytčí a teprve později pokusil se o léčení lidí a činil to mazáním mastí z čerstvého másla s červeným olejem. Že některým lidem pomohl za peníz pralaciný, více pro odplatu Boží, jak říkával, přicházeli k němu nemocní velmi četně. Ukazoval jim herbář, dle něhož léčí pomocí Boží. Postupem let roznesla se o něm pověst daleko široko, tak že lidé netoliko z Čech, ale i z Moravy, Kladska a ze Slezska v zástupech putovali na Hořičky, doufajíce se zde uzdraviti. Měřítkem tohoto návalu pacientů jest, že Pich často za jediný měsíc odbyl až 18 sudů piva, ač ze příchozích sem sotva třetí osvěžení to si koupil. Některý až do třetího dne pro množství nemocných čekati musil, než-li na něho přišla řada.

Jakub ordinoval ve stodole na mlate, kde nejdříve prohlédl moč nemocného, potom rány dle potřeby napravil, namazal, zavázal, anebo nemocného ihned odeslal ke své manželce do světnice, aby mu oleje a užívání do skleničky nalila. Za tuto ordinaci požadoval jenom groš, od chudých