str. 344
věda, že starci osmdesátiletému nelze již trvale pomoci, kdežto zatím mnohým jiným nemocným doma na Hořičkách účinně pomoci mohl. Při léčení vedl si Pich vážně, mazleni nepěstoval, ale svým nemocným i sobě ku potěšení často na pianě v operační světnici rád zahrál. Někdy užíval také »radikální kury«.. Náhle něco drsně pronesl nebo neočekávaně provedl a nemocnému bylo pomoženo. Jako zvláště drastický případ se uvádí, že jednou komusi přeskočila ústní sanice tak, že mu potom následkem toho ústa zůstala dokořán otevřená. Takto postižený přišel s otevřenou huboa na Hořičky k Pichovi. 1 Jakmile ho Pechanee uhlídal, ihned uhodl, o eo jde a dav se najednou do hrozného spílání, hnal se s napřaženou rukou příchozímu vstříc volaje: »Zavřeš tu klampajznu, nebo« — — Příchozí se tohoto uvítání ulekl, ústa jako na povel zavřel a byl vyléčen ! Podobných zkazek kolovaly o Pichovi, pravdivých i vymyšlených, celé spousty.
Počátkem let padesátých minulého století léčil se u Pechanee český spisovatel Dr. Josef Pečírka, maje zlomenou ruku, již mu Pich uvedl zase do nejlepšího pořádku. Za to od Pečírky, jako od kolegy, nevzal žádné odměny. Proto Dr. Pečírka zanechal u obecního představeného Josefa Picha místo honoráře Pechanci větší částku peněz s určením, aby byly dány nějakému chudému člověku. V době té zrovna sbíralo se na Hořičkách na nové kostelní varhany a sbírku onu prováděl představený Josef Pich, který při příležitosti té vzal ony peníze od Dra Pečírky, aby je odevzdal slepému ubožákovi Vondrovi, starému klopotníkovi.. . Vondra bydlil v chaloupce na konci osady a když ho představený Pich se druhým sběračem na varhany vyhledal a on je podle hlasů poznal, radostně volal jim vstříc: »To mne těší, že jste si také na mne vzpomněli!« A ihned šel a s trámu při stropě vzal přichystané tam peníze, jež připravil jako dárek na varhany, když slyšel, že se koná na ně sbírka, a podával je sběratelům. Hluboce tímto dojatý představený vykládal slepému starci, že mu přinášejí dar, podporu na stará léta. Vondra tím byl také potěšen,
