str. 349
i v listinách : les 3 kmeny odhraněnej = ohraničený, louky hlavami zamezené, odmezené = mezemi oddělené. 0 starobylosti jména a významu stromů »úblavých« svědčí: 1. slovo »úhlaviti«, jež přichází také ve spisovné staré češtině v básni Alexandreidě okolo roku 1310, znamenajíc »hlavu stíti« ; 2. písemné paměti na Hané roku 1530, na jižní Moravě r. 1691.*) Roku 1530 žádali poddaní v Lobodicích, jižně u Tovačova na řece Moravě pána svého Jana z Pernšteina a na Tovačově, aby jim dal list na nové louky, ležící jižně od Lobodic k sousední obci Uhřičicům. Ohraničeny byly severně a jižně hlavami, východně řekou Moravou. »Ty luky nové sáhly až k mezilaví (mezihlaví) k těm loukám, kdež hlavami leží k řece (na východ) .... a tak sou zamezené počna od Lobodic až k pastviskám Uhřičickým ; a druhejmi hlavami leží ty louky k loukám Uhřičickým (jižně) a tak sou odmezené na míru louk Troubeckých. «**) Mezihlaví znamená tu nepochybně místo mezi hlavami, podobně jako meziluží mezi luky, mezihájí a j. — U Hodonína »obec Morkůvská má tři ochoze aneb lesy obecní: 1. od Brumovských vinohradův Obraky až po dub úhlavý ... 3. od panské louky až po hranice Polehradské vedle hrubého (velkého) doubí«. Podnes zachovaly se hraničně stromy »hlavy« u některých obcí na Moravě.***) Stojí právě na hranici »ochozí« aneb lesů obecních a jednotlivých sousedů, nejvíce duby a habry, první na začátku lesa u cesty, ostatní 10, 15 nebo 20 kroků dále od sebe vzdáleny. Koruna se jim useká neb uřízne tak vysoko, kam může člověk rukou dosáhnouti. Když obrostou mlázím, dostanou prý podobu hlavy. Časem je ořezávají, aby nerostly do vrchu a měly tuto podobu. Má-li se kus lesa káceti, říkají: »Letos se vyseká v ochozí po 1., 2. a 3. hlavu«. Zajímavý jest právní poměr u »hlav«. Stojíce uprostřed hranice dvou sousedních pozemků, nepatří toliko jednomu hospodáři, nýbrž oběma sousedům společně stejným dílem : jedna polovice stromu patří jednomu, drahá sousedovi druhému. Osekati hlavu má právo každý z nich jen »na své polovici dubu« ; ale vykáceti ho nesmí. Hlava zůstane, až strom uschne nebo když se oba sousedé dorozumějí a strom vykopají. Děje se to zvláště, když vyrostl u starého mladý ; nevyrostl-li mladý, zasadí oba sousedé nový strom a zase jej ořezají na »hlavu«. Také vrby na hranicích a na příkopech u luk, stejně uříznuté a mlázím obrostlé, nazývá lid hlavami, a v krajině vínorodé i révu, když na ní vyrostlo réví a »skutečně jest hlavě podobna.« V Čechách se taktéž oklesťují vrby u luk, potoků a řek, v městech na ulicích a náměstích nejvíce agáty a dostávají místo přirozených korun svých mladými výhonky podobu koule = hlavy. F. A. Slavík.
*) Tamtéž list č. 462 z roku 1530, podal z výsad Lobidských v arcibisk. archivu v Kroměříži F. V. Peřinka. Urbář panství Hodonského r. 1691 1. 263, jeden v panském' archivu, druhý ve sbírkách české reálky zemské v Hodoníně; Fr. Bartoš, Dialektický slovník moravský, vydala Česká akademie, str. 459.
**) Troubky, vesnice východně u Tovačova na levém břehu Moravy. '***) Seznam jich na jižní Moravě jest v mé zprávě v Selském archivu r. 1902 str. 100.
|
|
