str. 351
* Učarováni dobytka na sv. Filipa a Jakuba. Prvního května žádnému nic od dobytka neprodají, obávajíce se, že by jeden druhému učaroval a sobě užitek přitáhl. Ten den před tím musí býti všecek dobytek do slunce západu zaopatřen a uzavírán; kdyby nebyl, tedy k němu má čarodějnice moc. (Květy 1846, č. 74.)
* Máječky 1. máje. V Bydžovsku drží se dne toho slavnost májová; avšak ponechávají ji také na první májovou neděli. Téhož dne zastrkávají také do chlévů, do stavení a j. větvičky březové, lípové, dubové, vrbové, angreštové a j., aby čarodějnice neuškodily; kterýmž moc tímto odjata jest na tak dlouho, dokud by nespočtly, co by z větví těchto, kdyby byly ostaly na keři, mohlo vyrůsti lístků (1846). Zápisky V. Krolmusa.
* Květiny 1. máje v Bydžovsku. Na sv. Filipa a Jakuba rozhazují hospodyně po stole, po zemi, do chlívu a j. květiny rozličného druhu, bez rozdílu, jak na lukách, zahradách, po horách i lesích rostou, aby čarodějnice nemohly dobytku uškoditi, prvé nežli by nespočetly, co by bylo z těch bylin semene, a z toho semene opět bylin vzejíti mohlo (1846).
Záznam V. Krolmusa.
* Bály čarodějnic na sv. Filipa a Jakuba. Čarodějnice jezdí na hrablách a pometlách na těch místech, kde jsou křížem cesty, takové cesty se jmenujou křižovatky a na těch ony mají své bály (1847).
J. Storch.
* Změna vody ve víno na sv. Filipa a Jakuba. O půl noci před svatým Filipem a Jakubem, když duchové moc mají lidem škoditi, může prý, kdo má květ z kapradí, natočit aneb nabrat sobě vína u kašen, ze studní, a řek, co chce, neb prý se všechna voda v tu hodinu ve víno promění. (Květy 130, 1846.)
* Májová slavnost v Křimicích r. 1850. Posledního dubna večer pozdě staví mládenci u prostřed návsi krásný vysoký strom májový. Polom, má-li který milou, aneb které děvče rád, postaví i pod její okno máj pentlemi pěkně ozdobenou. Poněvadž ale dívka, zvláště je-li krásná neb bohatá, i více ctitelů míti může, musí mládenec, maje takové podezření, máj svou třeba i do rána povzdálí hlídati, aby nepřišel jiný, máj jeho neporazil a na to místo svou nepostavil. Starým a padlým ženštinám-svobodným staví pod okna na potupu strom suchý a na něm slaměný věchet. Druhého dne po polední sejdou se mládenci na návsi pod máji, majíce s sebou hudbu, aneb aspoň dudy, výskají, zpívají atd. Tu vystoupí jeden z nich na stolici, a čte neb říká z paměti průpovídky rýmované, nejraději obsahu týravého, na každou dívku ve vsi zvláště, na př. Do ouvozu snížek věje, na Lidku se srdce směje. Aneb: Bětuška má nízké vrátka, že má rada pacholátka. Po každém rýmu zavzní hudba. Na fo jdou dům od domu s muzikou, potancují všude, a dostávají za to od děvčat dary peněžité, kteréž jeden z nich sbírá. Děvčata pak z domu vezmou ihned s sebou dále, a obešedše ves, vrátí se opět na náves pod máj, a u večer do hospody, tančí a pijí za peníze, od dívek sebrané. — Srv. Zíbrt, Králové a královničky (Veselé chvíle v životě lidu českého) 1910. St. Doubrava.
|
|
