páni přátelé, buďtež již mysle veselé, také milý páni hostí, já se vší svou upřímnosti, k tomu stolu přišel jsem, a to s takovým oumyslem, promluvím k pannám družičkám, neboť toho potřebu znám; panny družičky přemilé, pěkné, krásné, ušlechtilé, vídal jsem někdy mládence, mívali na hlavách věnce, který od panen dostali, za dar vzáctný a nemalý; já pak jsouc také mládenec, jsem laskav na pěkný věnec, bychť ho chtěl sobě míti, však u nás jest málo kvítí; ale já při nich spatřuji, že více koření mají, panny družičky na hlavách, než u nás v naších zahradách. Protož vy panno družičko, ušlechtilá holubičko, ten věneček, který máte, na své hlavě jej chováte, jenž z čerstvého kvítí uvit, vinšoval bych jej sobě mít; protož

0 něj připijím vám, službu se zakazuji k vám, doufám, že nepohrdáte, a z upřímnosti jej dáte, já na místo poděkování chci učinit taneček s vámi. Nebuduli však já moci, mám já sobě ku pomoci, ctný a šlechetný mládence, kteří s vámi za ty věnce budou švarně tancovati, až vám bude srdce hráti: a vy páni muzikanti hleďte na mne pozor dáti, když já budu této šlechetné panně družičce o věneček připij eti, hleďte mi hned na horu hráti.

Mládenec připijí družičce druhé. Stůj, stůj, havránku, na zeleným zámku, já tam šel přes jeden kopeček, ono tam sedělo pět krásných družiček; ta z těch pěti nejpěknější, ta byla má nejmilejší; na tom kopečku stál olivový stromeček, na stromečku krásný slavíček, a ten slavíček tak líbezně spíval, až se jeho líbezný hlásek po celým světě rozlíhal; tak vy má panno družičko, ušlechtilá holubičko, o ten věneček, který máte, na vaší rusý hlavě chováte, já věřím že mně ho dáte, nebude-li zelený, bude prstýnek stříbrný, aneb dokola zlatý, ten bude ode mne mile přijatý, a budeli v tom Boží vůle, abychme šli spolu k štůle, Pán Bůh rač nám dvoum to dáti, aby se to mohlo státi, a vy páni muzikanti, hleďte mi na horu hráti.

Při kaši kuchařka dá lžíci, družba ji vezmouc mluví k hostům. Slovutní mně vzáctně milí páni, paní, panicové

1 panny, skazují paní kuchařky šťastný dobrý den povědit, a laskavých pánů hostů o nějakou pomoc na mejdlo uctivě žádají, neb jsou sobě své roušky velice zašpinili, chtějíce je okrášlené míti, k laskavým pánům, paním, panicům i pannám se utíkají, což já na místě jejich šetrně žádám.

Při koláčích jekolíbk a, družba má mluviti takto: Slovutní mně vzláště milí páni, paní, panicové i panny, poněvadž Pán Bůh dnešního dne dvě osoby v stav s. maželstva spojiti jest ráčil, k ničemu jinýmu ty dnešní dvě osoby přirovnati nemohu, než k zrnu hořčičnému. Zrno hořčičné, ačkoliv maličké je, však když vzrost vezme, učiněný bývá strom, takže ptactvo nebeské sem tam se proletujíce, své obydlí na něm mívá, nad všecko to i užitečné ovoce vydává. Nápodobně také z dnešních dvouch nových manželů, jako ze stromu ovoce, totiž dle uloženýho cíle, a pomoci Boží, buď v roce neb ve dvouch krásnýho synáčka aneb dcerušku očekávati budeme, na místě pána ženicha, a panny nevěsty laskavých pánů, paní, paniců i panen o nějakou pomoc žádám na pěknou kolíbku, a na pěkný povijánek, kterážto kolíbka, aby ani žlutá, ani strakatá nebyla