jednoho času když jest u Pavla Ěičiekého slámu pro dobytek řezal, že jest pohunek sobě před ním stýskal, že mu koně žráti nechtějí a že neví, kterak jim má spomoei: on pak Mikuláš Kavka na to mu odpověděl: já když sem byl sloužil u jednoho pána, můj kočí měl malé dítě nekřtěné suché, jím žlab koňský vytíral a tu jest měl koně vždycky pěkné a tlusté; týž pak pacholík na taková slova jeho, že jest to učiniti nepominul, jakž se i očitě spatřilo. Unhoštští vzali Mikuláši Kavkovi za to, že takovou věc pohunkovi povídal, krávu.

Ve XX. ročníku Českého Lidu upozornil podepsaný na spor, který vznikl po časopisech polských, zdali nápěv písně znárodnělé Hej Slované jest původní nebo napodoben podle polské písně: Jeszeze Polska ... Také některé časopisy éeské přidaly se na stranu těch, kdož dokazovali odvislost písně Hej Slované od polského nápěvu.

Otázka tato nesmí se řešiti nadšením vlasteneckým nebo řevnivostí. Položme nejdříve prostě vedle sebe nápěvy obou uvedených písní a texty původní. Oba nápěvy těchto slovanských hymnů uveřejnil svým nákladem p. Boh. Simáček ve zvláštní sbírce všech hymnů slovanských, text i nápěv. Píseň polskou, slova i nápěv, podle tradice složil roku 1797 generál J. Wybicki jako příležitostný v tehdejších válečných dobách hymnus vlastenecký, zpívaný ohnivě a se zanícením.