str. 373
. Roku 1838 a dalších uveřejňoval v »Novém i Starém Kalendáři na rok Páně 1838«, vydávaném v Levoči, Samo Tomašík vážné i žertovné, hlavně vlastenecké básně. Mezi nimi vzbudila pozornost píseň »Na Slovany«, s poznámkou výslovnou »od Tomašíka«. Zpívá se jako : Jeszcze Polska niezgintjJa atd. Původní, tam tištěný text, zněl takto :
1. Hei Slováci ještě naše Slovenská řeč žije, Pokud naše věrné srdce za náš národ bije, Žije, žije duch slovenský, bude žit na věky : Hrom a peklo! marné vaše proti nám jsou vzteky.
2. Jazyka dar svěřil nám Bůh, Bůh náš hromovládný: Nesmí nám ho tedy vyrvat na tom světě žádný!
I nechať je kolik Jidí, tolik čertů v světě,
Bůh je s námi: kdo proti nám, toho Párom zmete.
3. Nechať také se nad námi hrozná bouře vznese, Skála puká, dub se láme, země af se třese: My stojíme stále pevně, jako múři hradné: Černá zem pohltí toho, kdož odstoupí zrádně!
|
Netušil skladatel Tomašík, jak sám se přiznal při slavnosti pořádané na jeho počest v Praze r. 1884, že jeho skladba bude přijata za slovanskou hymnu všech Slovanů.
Slovenská úprava písně a nápěv zněly takto :
Hej, Slováci
|
