jsou železná kamna (sättugn), nemají však trouby k odvádění kouře, protože jí nepotřebují. Netopí se v nich jako v našich kamnech, žhavé uhlí z ohniště je vhozeno do těchto kamen, aby jí rozpálilo, a aby se teplo v světnici udrželo. Tradice připisuje zavedení kamen do Norska

4 Plán norské usedlosti

a) loubí (svale), b) světnice (hägstuga), e) komora (kove), h) přední místnost pro hosty (framhärberge), g) zadní (bakhärberge).

králi Olafovi Kyrre (1068—1093). Jaká však to kamna byla, není známo. Pec původně ve světnici nebyla, stála v budově zvláštní. Šrv. plán čís. 2. Každý starý norský dvorec měl mimo místnost obytnou (stuga) místnosti pro hosty (härbergen). Byly to původně sýpky (bod), ale pak spojovány s hlavní budovou, a dle toho, ke které straně světnice přiléhaly mluví se o přední neb zadní místnosti pro hosty. Zákonníkze 13. století nařizuje, aby každá fara měla aspoň »fram härberge« t. j. místnost pro hosty u zadní stěny světnice. Světnice tyto měly střechu, protože nad nimi bylo ještě jedno patro (loftj, kde byla vlastní sýpka a špižírna. Dvorec norský měl tedy uprostřed přízemní světnici (stuga) a na obou stranách jednopatrové přístavky (framhärberge a bakhärberge). V místnosti pro hosty stála postel pevná spojená s roubením celého domu, truhla na šaty nebo stav tkalcovský. Srv. obr. čís. 3., 4?.

Světnice (stuga) nyní má řádná kamna s komínem, však hořejší okno (ljore) posud je ve střeše, bývá však zasklenné, proto tu; neni stropu.

Ohniště (spis) má větší podezdívku (bricken, fyrbricken); na té ležel dříve troud a křesadlo. Upomínkou na staré časy je loučník (Kien-

5. Vnitřek norské usedlosti

s) kamna (sättugn), o) ohniště (spis).