mínáno jí. Ještě r. 1859 pronásledoval policejní ředitel pražský Päumann studenty, kteří ji na ulici veřejně zpívali. Po roce 1860 píseň byla povolena, a hojně zpívána. V nejnovější době vyskytly se proti ní námitky jakožto hymně národní. Zejména vytýkána jí bývá měkkost a nečeskost. Píseň byla různě měněna dle zemí.60) Nevím však, zda tyto přídavky znárodněly. Na Podřipsku starší lidé si ji pozměňovali, zpívajíce : Kde domov můj, kde vlasť je má.

Mezi zakázané písně dostala se též >Hej Slované« od slovenského básníka Sama Tomášika. Tištěna prvně ve Fejérpatakyho »Kalendáři" v Liptovském sv. Mikuláši r. 1838. O nápěvu jejím viz Zíbrt, Český Lid XXL č. 8.

Jedním z nejčtenějších autorů byl svého času F r. Jar. Rubeš. Jeho »Deklamovánky« zaznívaly s pódií besedních. »Já jsem Cech« pla-menila srdce starých i mladých a vedle Jablonského básně »Tři doby země české« nesměla scházeti na programu žádné besedy. Rubeš byl autorem v lidu nejoblíbenějším, a jeho »Humoresky« byly rozhodně lepší četbou, než různé folianty těch »Musolinů«, »Babinských« a j., jimiž se český lid otravuje nyní. Ale i jeho básně byly hojně čteny. Sabina, který neházíval slovy planě, napsal o něm v I. svazku" »Literárních Besed:« »Pan Rubeš jestiť národním básníkem.« Možno říci, že Rubeš to byl, který naučil lid — aspoň na čas — ušlechtile se baviti.

Ještě za mládí mého otce, tedy asi v létech šedesátých minulého století, deklamovánky byly hojně rozšířeny. Našel jsem po něm i zápisník, v němž měl opsány některé deklamovánky Rubešovy a Klicperovy. Později se přežily a upadly v zapomenutí. Jen zpěv lidový' udržel některé z jeho lyrických skladeb, a ty dosud zaznívají dosti často mezi lidem, . ač málokdo zná jejich autora.

Největší obliby a tím i rozšíření došly Rubešovy »Slzičky«, jež prvně vyšly v Květech 1838, a podruhé otištěny v Deklamovánkách a písních svazečku II., III. a IV. »Slzičky« lid rozčlenil v několik písní. Tak z části I. zpívají se prvé dvě sloky, k nimž však přidružil lid některé své skladby. Znám varianty z Libně, ze Dřínová, z Dražiček u Tábora. Jest též obsažena v Trocnovských písních od J. Sládka.

Původní »u Sázavy« lokalisováno »V Libni stojí domek« nebo »U Lišova domek«. Píseň má mnohé změny. Z osmiveršových slok Ru-bešových udělány dvě čtyřveršové.