str. 404
U potoka olše, na ní zpívá ptáče, okolo jde dívka a srdečně pláče. Co pak se ti, milko. co pak se ti stalo,
že se tvé srdéčko žalem rozplakalo? Snad ti umřel otec, nebo máti drahá, a ty jsi zůstala děva opuštěná.
|
Další sloky jsou dodatek lidový:
Neopustil otec, ani máti drahá, ale já zůstala, děva opuštěná.
Měla jsem milého, ctilu jsem ho sladce, hořem pro něj pláču, ale on mě nechce.
|
Variant, jejž jsem sebral v Dražičkách u Tábora, jest nejdelší, ale jest to slátanina mnohdy beze smyslu, s hojnými přídavky lidovými.
Méně rozšířena jest část II. Našel jsem ji ve psaném, zpěvníku asi z r. 1880. První sloka Kubešova jest vynechána. Píseň začíná: »Fialinka květe v stínu temném skrytá«. (U Rubeše: Violinka kvete). Velkých změn nemá, a končí slokou pátou. Žena, jež zpěvník psala, již zemřela a nápěvu jinde jsem se nedopátral.
Nejvíce variantů má část III. Sloky její rozhozeny byly do několika písní. Nejzajímavější jest tato:
(Rubeš 4. si.)
Radosti, žalosti s tebou chci sdíleti, v nejchudší chaloupce chci s tebou bydleti, všecko chci snášeti pro tebe, miláčku, jen příď a ulehči ty mému srdéčku.
Dyž se mnou naposled na zahrádce stála, sklonila hlavičku, smutně zaplakala. Sklonila hlavičku smutná na mé rámě, a plačíc pravila: Nezapomeň na mně.
|
|
