str. 405
(6. si.) Dyž mojí milence
chladné lůžko stlali, každé dobré oči pro ni zaplakaly; každé dobré srdce pro ni zatruchlilo, celý svět zaplakal, i nebe plakalo.
(1. si.) Zelená se růvek, kolem dýše kvítí, měsíček si na ně bledým světlem svítí,
a vane větérek, na hrobě růže objímá, tam kde milenka má ubohá sladce dřímá.
(8. si.) Dřímej, milá, sladce, ve mně žalost hoří, vyprahlé oko mé slzy neumoří. Dycky sem klekával, modlil sem se v chrámě s prosbou: Milenko má, nezapomeň na mě!
|
První a druhá sloka jsou lidový přídavek z pozdější doby. I nápěv její jest zajímavý. Jest to trochu pozměněná árie z opery »Norma« od Vine. Belliniho, II. akt. (Mira, o Norma, a' tuoi ginoechi). Zdomácněl asi působením kolovrátků.
Druhý variant jest z Křivous, okres Mělník. Jest to již skladba novější. Číslice u sloky značí sloky třetí části Rubešovy skladby.
@BASv
V Veltruském háječku vine se potůček, ve dne na stromečku klokotá slavíček. A nemohu, nemohu, ne — a na tebe, Mařenko drahá, nemohu na tebe zapomenout. Ustaň ty, slavíčku, ve svém klokotáni, abysi nezbudil Mařenku ze spaní. Rodičové moji ty nám v tom zbraňujou, abych já, Mařenko, nechodil za tebou. Až. já budu ležet na lichém řbitově, pak se mi bude zdát, Mařenko, o tobě.
Rubeš 3.
Stojí chýška malá, chaloupka je pustá, cestička k domovu, k domovu zarostla.
Rubeš 6.
Dyž mojí Mařence chladné lůžko stlali, všecky dobré duše kolem zaplakaly. Zelená se hrobek, na něm plno kvítí, na něj si měsiček z bledým světlem svítí.
@
Sloka 1.—3. jsou přídavek lidový. Zajímavá jest sloka 4.; jest to část Langerova krakováčku č. 20. Uvádím k srovnání:
Komu tě Pán Bůh dá, af si tě dostane, mé srdce milovat přede tě nepřestane.
A až budu dřímat v svém tichoučkém hrobě, bude se mně ještě zdávat jen o tobě.
|
Třetí variant jest ze Dřínová a obsahuje nejmenší část Rubešovy básně. Jest to variant písně »Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená«.
@BASv
Zahrado, zahrado, zahrado hrobová, do tě lidé sejou nejdraší semena. Proč je ten zahradník tak hluboko sází, že z nich žádný zase více nevychází? Sadili sme růži širokého listi, snad se má matička na řbitově vyspí. Růže již odkvetla, vítr listi roznes, má drahá matička spí tam estě podnes.
(Rubeš:)
Osiřela chýška, zahrádka je pustá, cestička k řbitovu travěnkou zarostla. Travičkou zelenou, ode mně šlapanou, po ty sem chodila, slzami kropila.
@
Zde uvedl jsem ukázku, jak do písně lidové vsunula se sloka umělého básníka.
|
