Předchozí 0419 Následující
str. 406

Ještě rozšířenější ale i roztříštěnější jest Rubešova báseň »Při měsíčku«, jež prvně byla otištěna v Deklamovánkách a písních sv. I. 1837. Nejúplněji zapsal jsem ji ve Zlosejně. Číslice u sloky značí sloku skladby Rubešovy.

1. Svěť, měsíčku, jasně, at vidím ty kraje, snad! si s mojí milou libý spánek hraje. Věj, větříčku, mírně po tom pustém lomě, nezbuď moji milou, snad' se jí zdá o mně.



2. Má drahá Mařenka jest děvčátko české, srdéčko má dobré, očička sou hezké. Srdéčko má dobré, tváře jako růže, kdo takové dítko milovat nemůže.



9. Dyž sem tu svou milou ponejprv uviděl, ona se mně bála, já sem se jí styděl.



5. Kdo se zamiluje, velmi mnoho zkusí, a kdo nemiluje, bez lásky žít musí.



12. Dyž sem já mou milou milovati učil, ach, co já sem se jí i sebe namučil. Častokrát mně při tom velmi rozlobila, nechtěla se učit, přec se naučila.



10. Měsíček se díval,

dyž sem s ní chodíval, dyž sem jí v zahráce, hubičky dávával. Dával sem a chtíval, nechtěla však dáti, o hubičku prosil, nechtěla jí dáti.



11. Proč pak ten potůček pod tou skalou hučí, snad že onu skálu milovati musí.

Učil sem mou milou žalostivým hlasem, co se nedá chvilkou, to se podá časem.

V. J. Novotný uveřejnil v Libických písních dvě písně, jež jsou částmi básně »Při měsíčku«. Jsou to č. 35. : Kdo se zamiluje, velmi mnoho zkusí — tři sloky čtyřřádkové, Rubešovy básně sloka V. a X. ; č. 39. : Sviť, měsíčku, jasně, ať vidím ty kraje si. I. a IX. Rubešovy skladby. Nápěvem se písně od sebe různí.

Delší variant znám od Nymburka.




Předchozí   Následující