Předchozí 0420 Následující
str. 407
9. Dyž sem mou milenku ponejprv uviděl, vona se mně bála, já sem se jí styděl. Potom se mnou fiaslo vo samolě stála, já se stydět styděl, vona se bát bála.



12. Dyž sem mou milenku milovati učil, ach co sem já se jí i sebe namueil. častokráte se při tom velmi rozlobila, nechtěla se učit, přec se naučila.



10. Měsíček se díval,

dyž sem s milou stával, dyž sem na dobrou noc hubičky jí dával. Dával sem jí, dával, nechtěla však bráti, vo hubičku prosil, nechtěla jí dáti.



11. Uč jen ty svou milou žalostivým hlasem,

co se nedá chvilkou, to se podá časem.

Ve své sbírce tištěných kramářských písní mám starší její otisk o čtrnácti čtyrveršových slokách, jež však mají některé změny. Jest to Rubešova skladba »Při měsíčku« v následujícím pořadí slok: 1., 2., 9., 5., 12., 10. a 11.

Všimneme-li si nyní sumárně básně Rubešovy, seznáme, že zlidověly tyto sloky: I., 2., 4., 5, 9., 10., 11., 12. Úplně tedy se neujaly sloky 3., 6.-8., 13.—19.

Ve vojenském zpěvníku ze Dřínová nalezl jsem zápis básně »Stesk a, touha« s pojmenováním »Stesk milenky«. (Ach, můj drahý Pepíčku, jak se nám to strojí.) Má některé nepatrné odchylky od Rubešova textu,

V Lidmovicích na Pracheňsku zapsal Holas »Ten měl rozum«.51) Sloka i., 2., 5. a 8. s malými, změnami.

Nejspíše působením školy zůstala v paměti lidu první část trilogie Vincence Furcha »D en sv. Ru fa«. Zajímavo jest, že někde, ku př. ve Zlosejně, se přidává k této písni jako 1. a 2. sloka část básně »List« od J. E. Vocela. Verše jsou přizpůsobeny nápěvu á celek pak zní takto:




61) České'národní písně a tance, díl II. str. 74, č. 115. V díle III. uvádí na str. 20. č. 22 píseň »Sil sem já si konvalinku«, jež jest variantem písně Rubešovy, a jako druhou část má připojenu si. 12. básně »Při měsíčku« (Když sem dívku milovat učil). Píseň pochází z Kam. Ujezda.

Předchozí   Následující