Předchozí 0449 Následující
str. 436
Josef Č. Růžička:

Selský stav v písni r. 1780.

Podařilo se mi získati od stařenky Himlové v Lašovicích písničku o stava selském. Hledal jsem vZíbrtově Bibliografii českých národních písní i jinde; nikdo jí posud nezná. V umělou skladbu jsou vetkány ohlasy lidových písní z věku XVIII. Píseň líčí krotce i kousavě poměry stavu selského s narážkami mravokárnými.

Poslechněte sedláčkové, co budu zpívati v této nynější hodině, vám vypravovati, Slepého mládence sliby, poznat, jaké jsou chyby, jak některým teď z vás zplet se mozek v ten čas.

Však se-to přede všech netýče, jenom některých z vás, který svůj kroj víc a více, měnějí v tento čas; jsou též mnozí vaše bratří, chodějí v tom, co jim patří, moudří zůstávají, statek nemrhají.

Cekali jste na tři sedmě (1777), až jenom ty přijdou, myslili jste, že z vás všickni svobodníci budou; tři sedmě jste již přečkali, předce jste poddaný zůstali, a vždy zůstanete, co živi budete.

Proroctví se vyplnilo, a vy ho čekáte, císař vám dal polehčení, to ani neznáte: čekáte proroctví vaše, jako židi Mesiáše, oni zaslepení, jako nevidomí.

Stejskáte si na ty daně, které být musejí, pán země jich potřebuje vojsku k vyživení, nenechá to pro sebe, nýbrž ochránění země, by před nepřáteli, chránil své poddaný.

Že ty daně rozepsané nechtějí vám chutnati, co vám statky vynášejí, to musíte dáti; povinnost jest poddaného dát císaři, co jest jeho, co Božího, to Bohu, z písma svědčit mohu.

Chcete vědět, proč hynete, co jest za příčinu? Musím vám pravdu povědít, řeknu vaši vinu, že nic nehospodaříte, a Boha svého nectíte, chcete být jak páni, v šatech okrášlený.

Nepatří to na sedláka, aby měl k snídaní, kafe s cukrem a smetanou, jako velcí páni; držte se starých příkladů, jezte polívku z česneku, ta břich sedlský hřeje, outrat vás zbavuje.

Nepatří to na sedláku, aby panskou pannu, si namlouval, s ní tancoval, minet v městském sálu, tancujte v sedlský hospodě, při sprostých dudech vesele sobě se švarnou dívkou, aneb sedlskou dcerkou.

Nepatří to na sedláka, aby měl čepičku, za velikou sumu peněz, s vydrou, z aksamitu, ani ty študentské boty, nepatřejí do roboty, na kabát knoflíky, ale jen hakliky.

Sedlák kožich jak direktor má barvy zelený, lajblík z piku neb manžestru, aneb jiné mody; kdyby rač vzal beranice, aby hříly v zimním čase, následoval starých, předků vždycky sprostých.

Svatý Izidor byl sedlák, ten sprostě chodíval, Bůh mu dával požehnání a dobře se míval. Držte se podle něj taky, noste, jak on sprosté šaty, budete vzáctnější, každému milejší.


Předchozí   Následující