Sodlák hodinky musí mít, řetízek stříbrný, na koních má panské kšíry, kočár obarvený, na hlavě klobouk široký, zlatý prýmy, šňůry taky, tak nechodívali, ti předkové starý.

Vašim sedlkám ani dcerkám, nepatří ty šaty, skrze které přicházíte do velké outraty; nosí šaty z mezulánu, nebo z čajku, kalamánu mají sedlky míti, sprostě se nositi.

Sedlka žaty jak hraběnka, má celý hedbávný, pentle, krajky z cizích zemí, a porty nádherný; zatím doma chleba není: seno vobrok jest dluženy, však sukně piková, musí být přede doma.

Zlaté vínky, pentle, krajky, chtějí také míti, čepec zlatem štikovaný, a nebo z tykyty, plátno předce krylo hlavu, ctnosti přidaly ozdobu, parádu nechaly, plné truhly měly.

Nepatří to vašim dcerkám, na krku dukáty, z zlatých flíčků šněro-vačky, neb turecké šaty.; když přes sto zlatých dá za ně, mělby na půl léta daně, pak se musí dlužit, zuby dršku sušit.

Vyť nejste skrz drahé šaty předce nic vzáctnější, nýbrž skrze váš ctnostný kroj, každému milejší; každý moudrý to pováží, že vám předce nic neschází, nechtě ten kroj tomu, jenž má pět šest domů.

Lenkrace velké zanechte, ty vás zavádějí, jídla skvostné, vína drahé nechtě jen pro páni; za přátele se stydíte, jenom cizí k sobě zvete, by činili dosti, zejskali vážnosti.

Slyšte tedy moje rady, zanechte parády; slibuju vám, že ujdete, chudoby a bídy ; pracujte s svými dítkami, dávejte, co jste povinni, císaři vašemu, též i duchovnímu.

Skladatel této písničky jest Jakub Petráček, ze vsi Ghotova zrozený, jest nyní sedláček ; onť jest v jídle v šatě sprostný, a nemiluje skvostnosti, dává daň, pracuje, Bůh mu naděluje.

1. Když ponejprve motýla uhlídáš, chyť jej a schovej, ten pupíček z něj vlož do ručnice rod (svanšroubem), žádný tu zbraň nepokazí.

2. Aby po ráně vše ležet ostalo: vezmi ocet a krev od pravého mládence, svař to v hromadě, páře nedej vyjít, když to schladne, vlij do flinty, a nech opět dole (cintlochem) vytéci, pak střel, vše po ráně ostane.

3. Vezmi pravé oko od vlka, nos při sobě pod pravou páží v něčem zašité, budou se tě báti tvoji nepřátelé.

4. Máje měsíce zastřel žežulku; z pravého křídla vytrhni pérka, a srdce její těmi pérkami prostrč, a pak usušené vše pospolu do pravého rukávu vstrč, nos při sobě, tak nechybíš.

5. Aby jinému ručnici pokazil, vezmi ze svíčky, kterou umrlci za hlavou svítí, trochet vosku, potři ním flintu, nic z ní nezastřelí. Aby mu