a jedem otrávených strejcův jeho vyšli myši velikosti neobyčejné, a upřímo v množství velikém, na krále hodujícího, na manželku a dítky jeho co vsteklé běžely, na ně skákaly a je kousaly. Dvořané krále bráníce ustali, že nikam nemohli, a myši dnem i nocí bez ustání nepřestávaly. Tu rychle ohnivé peci vyzdvihli, a v prostředku mezi nimi krále s manželkou a dítkami jeho postavili. Ale myši i tam skrz plamen přecházejíce, krále kousati nepřestávaly. Potom krále odvezli na lodi do prostřed velikého jezera, však myši bez přestání jich následujíce, tak velmi lodí hryzly, že voda do nich tekla, a utonulím hrozila. Protož plavci obávajíce se aby nestonuli, k břehu se plavili, kdež nový houf myší přiběhl, a k prvnímu se připojil, a tak ještě více krále trápily.

Vidouce to služebníci královští, a obzvláštní pomstu Boží poznavše, všichni utekli. Pompilius pak branitelův jsa zbaven, outočiště své vzal na věži v krusnici najvyšší, myši pak co vzteklé vzhůru běžíce, sežrali dva syni, manželku a Pompilia, kterýž byl příčina nešlechetného strejcův svých mordu. Hle jak žádné moci ani raddy proti Pánu není, špatné a ničemné myši Pompilia krále mocného sežraly. Rovně jako vši, ještě špatnější než myši, císaře Arnošta snědly, na němž všeliké umění lékařské dokonce bylo zmařeno. Nynější křesťané, ješto přísahají, nectnostně kají, sebe i jiné zlořečí, měliby se také uraziti, a rozličných ran, kterýmž je Bůh k pokání vede, uleknúce se, jinač sobě přikázaní Božího vážiti, a zatracení věčného, kterémuž nikdá konce nebude, se hrozili.

z nichzto jeden velice zlořečil a láls ano i Pána Boha (by možné bylo) dýkou zabiti chtěl, toho hned vidomě čert vzal, druhého vši ujedly^ a třetího kat stal.

Jest jedno místo v Švejcarské zemi ležíei, kteréž slově Villisava, při kterémžto městě v jednu neděli tři hráči spolu na jednom placu v kuželky hráli, mezi nimižto byl jeden jménem Oldřich Šreter, kterýž toho dne mnoho peněz prohrál, i počal hrozně láti a přisahati. Když mu pak v tom dobrá hra přišla, domníval se že není možné, aby takovou dobrou hra prohrati měl, a protož z velikého pychu takto promluvil: Prohrámli tu hru, chci Boha na nebi probodnouti, buduli toliko moci toho dovésti: I prohrál tu hru, a vstav, vzal dýku za špic neb za konec, i vyhodil ji na horu, a řekl: Mohuli, chci tuto dýku Bohu v jeho tělo vraziti, v tom dýka se ztratila, a hned pět krůpějí krvavých s hůry dolu na ten plac, kdež kulí házeli, spadlo. Tu hned čert s velikým hřmotem a nepokojem přišel, a kterýž byl dýku vyhodil, toho hned vidomě preč vzal. Jiní pak dva jsouce přestrašeni, vzali tu kouli a do vody ji uvrhli, aby krev s ní smyli. Ale čím více ji myli, tím víc se krev ukazovala, a čím dýl, tím mnohem červenější byla. V tom přišel pokřik do města, i běželi téměř všickni ven, a nalezli ty dva u vody, kteréž hned po vypravování a oznámení toho účinku zjímali. Ale ten jeden tak jest byl zemdlen, že v branách upadl, tomu hned pojednou po všem těle jeho tak veliké vši zrostly, kteréž mu veliké díry prokousaly, že od toho bídně s velikou bolestí