seepeněl. Ten třetí v městě, skrze rozkaz Vrchnosti, mečem odpraven: krev pak tu s té koule dolů sřezali a schovali, aby ji lidem k výstraze ukazovali. Tohoto hrozného a strašlivého skutku, kterýž se při těchto hráčích stal, měliby se jiní hráči uleknouti, kteříž zlořečí, lají, a hromy na tisíce.jmenují, aby Bůh všemohoucí, pro takové hanebné a mrzuté láni, něco ještě hroznějšího a divnějšího dopustiti neráčil.

ustavičně neustávajíce, nic nejedúc ani nepijíc.

Přihodilo se v Saské zemi, v biskupství Magdeburském, v jedné vsi, prostřed kteréž byl kostel postaven ve jméno sv. Magna, tu v tom kostele farář sloužil mši. Toho času přišlo osmnáct mládencův, a s nimi patnácte mladic, i začali tanec na tom krchově, a vysokými hlasy počali vejskati, knězi tomu při službě Boží překážku činíce, kterýž poslal k nim služebníka oltářního, jich žádaje, aby toho tance a křiku přestali. Kteříž dali za odpověd toto: Aby on své dílo působil, a oni také že chtí svého tance hleděti. I řekl kněz: Dajž Pán Bůh a svatý Magnus, abyste tak až do roka vejskali tancujíce! I stalo se tak, že jsou tu zůstali tancujíce bez mála rok, a za ten všecken čas, ani rosa, ani déšť na ně nepršel, aniž jest kdo z nich ustal, ani hlad, ani žízeň, na ně nepřišel, oděvové a roucha jich jsou nezvetšela, aniž se jim strhaly střevíce. Herebertus pak biskup, v jehož biskupství taková věc se přihodila, nad nimi maje lítost, na to místo šel, a mocí sobě od Pána Boha půjčenou, od toho svazku, kterýmž je Pán Bůh skrze toho faráře svázal, rozvázal je, tak že jsou tancovati přestali. A hned toho dne dcera téhož faráře s jinými dvěma umřela, někteří z nich pořád tři dni a tři noci spali, někteří pak brzo potom zemřeli, některým se nohy jich až do smrti třásly a tak všichni nedlouhý čas trvali.

po tři dni s uleknutím lidu strašlivá slova promluvil.

Divná a neslýchaná věc se přihodila v tom slavném a vznešeném městě Paříži, v Francské zemi ležící, v kterémžto městě před lety učili se i Nygromanci. Mezi kolegiáty byl jeden mistr velmi učený a dobrého života, ode všech jiných jako za svatého držán, a ten umřel, i litovali ho jednak všickni lidé učení, a kázavše jeho tělo vnésti do kostela, tu nad ním (jakž obyčej nad mrtvým) zpívali, kterýž posadiv se na márách, řekl: Před soudem Božím spravedlivým jsem obžalován, a to když pověděl, zase se položil. To slyšíce všickni lidé ulekli se, a starší rozkázali, aby to tělo nebylo pohřbeno až do zejtřejšího dne. Nazejlří opět se sešlo mnohem více lidu i kněží, a žáci opět zpívali vedle obyčeje. Kterýž opět posadiv se, táž slova jako včera promluviv, a též znenáhla zase se položil. I zanecháno jest to tělo tu až do třetího dne. Třetí pak den k takovému divu sešel se lid téměř nemálo všecken, kterýž byl v městě. Když pak opět nad ním zpíváno bylo jako prvé, opět povstav a posadiv se, vysokým hlasem zavolal, a řka: Spravedlivým Božím soudem jsem zatracen, a hned zvrátil se zase, jakoby v něm duše nebylo. I rozkázáno