ukazovala se, a tak za několik dní činila lidem i hovadům nepokoj. Potom pak nočním časem vcházela do vsí okolních, též i do téhož městečka, a tu v příbytcích lidských skrze rozličné přístrachy se ukazovala, a s lidmi mluvila, potom pak i lidi dávila, a některé chvátajíc za hrdlo škrtila je až do smrti. Sousedé obyvatelé toho městečka, a týchž vsí, snesli se na tom (člověka k tomu způsobného nalezše), aby hrob její dali odkopati, způsob těla jejího odkryti a ohledati rozkázali. To když se stalo, všickni lidé, kteříž tu přítomní byli, na to hleděli, že jest té rouchy, kterouž na hlavě měla, polovici snědla, ta jest jí z úst krvavá vytažena. I rozkázali jsou její prsy kolem dubovým probiti, a tu se hned tak velmi z ní jako z hovada krev lila, že se tomu ti přistojíci všickni divili, i kázavše ji touž zemí zase zahrabati, odešli. Kteráž po malém času ještě více než prvé lidem se ukazovala, s lidmi mluvila, je strašila a dávila, a po každém, .kohož zadávila, skákala. I povolavše téhož člověka, kázali ji vykopati, i nalezli, ana ten kůl, z sebe vyňavši, v rukou drží. I rozkázali to tělo z hrobu vytáhnouti, a tu nad hrobem i s tím kolem spáliti, a ten prach i popel do toho dolu aneb hrobu vsypati, potom zase zakopati, a hned potud všecko to zlé přestalo. Než za mnoho dnův od lidí vidino, an se vieher na tom místě, kdež ji pálili, též i na tom hrobě, točí, a)e taková věe lidem nic neškodila.

divné a hrozné věci provozovali, kteréžto hned bez meškání jsou spáleny.

V stranách půlnočních české země byly zůstaly dvě baby v věcech čarodějných vycvičené, jedna ve vsi, kteráž slově Hroby, jménem Jánka, a druhá v Krosičině, jejíž jméno byla Davruvše, kteréž velmi veliký nepokoj lidem činily rozličnými nemocmi. zvláště ženám těhotným a pracujícím k porodu, kteréž skrze jich zlé účinky rodívaly místo děti ježky, psy, kočky neb myši, a někdy dříví neb kamení. Taková nešlechetnost když na ně byla uznána a osvědčena, kníže Vratislav kázal je zjímati a na Vyšehrad přivézti, kteréžto obé spolu před knížetem jeho rozkázáním, i přede vším lidem, divné a nešlechetné skutky s pomocí zlých duchův provozovaly, a mistrovství své ukazovaly, zvláště v povětří, mračna, kroupy i hromobití vzbuzujíce, a divné věci ukazovaly, tak že komu chtěly, byl té hodiny nemocen, a zase té hodiny zdráv. Kníže obávaje se, aby mu pomocí zlých duchů z jeho vězení nevyšly, kázal je hned toho dne obě před branou Vyšehradskou ohněm spáliti. Duchové zlí, kteříž při nich byli, statečně jich bránili, častokrát oheň udušujíce: však po dlouhé katův práci, ohněm jsou zahubeny a spáleny. Kníže i biskup rozkázali po všech městech Českých oznámiti, a vyhlásiti: aby žádní takoví čarodějníci a čarodějnice nebyli trpíni, v městech, městečkách, ani ve vsích, ale aby byli ti a takoví ohněm pálení.

Téhož léta, totiž tisícího osmdesátého prvního, po spálení těch bab, přihodilo se v kraji Bilinském, při vsi, kteráž slově Radošoy, žena jedna jménem Prostislava, manželka Dobrohostova, kterémuž říkali obecné

30*