původní i rázovité zvyky a předlohu latinskou podle domácího roucha si přizpůsoboval. Proto zasluhují tyto zmínky pozornosti. Na radu p. prof. Zíbrta nepouštím se zatím do celkového zpracování a podávám prostě jen nasbíranou látku bez poznámek.

Blažeje, svíčky. 3. Února. Jedna chudá žena jediný vepř jměla, jehožto jí vlk přišed, polapiv, do lesa s ním utekl. Tehdy ona s pláčem k svatému Blažeji přišedši, poče jeho prositi, aby jiej vepřka vlkovi vrátiti kázal. K tomu jiej ulizna sě svatý Blažej vece : »Nezamucij sě, neb sě tvá škoda navrátí.« A jakž to brzo vece, tak inhed vlk jiej živého vepře vrátil. A když jednoho času svatý Blažej do města vsel, kázal jeho tej vlasti sudce jmúce . . . (pro křesťanskou víru) kyji bíti a v žalář vsaditi. To ona chudá vdova, jiejžto vlk byl vepř vrátil, uslyševši, ten vepř zabila, a svatému Blažeji paznohty a hlavu připravivši, svíci a chleb do žaláře přinesla. Jiejžto svatý Blažej snažně poděkovav řekl: »Razi tobě, na každé léto ve jmie mé svíci v kostele offěruj ; i ty i ktož to učiní, utěšení přijme a dobře jemu budu.« To ona potom víc činila, a na všem veliké prospěšenství jměla. (Str. 138—9).

Hro mnice. Dnešního dne slavný hod svaté královny česky slově hromnice; a to jmie oJlad jest počátek jmělo, ež za dávných časóv v českej zemi nábožní křestěné, když se hřímání báli, tehda postavník hromničí na čest světěj královně zajhžli (zajžhli). aby jejie svatů prosbu ot úrazu byli hromového uchováni. Protož ti postavníky, ješto toho svatého dne v kostelích knězi světí, Čechové jsú hromnice nazvali, s tím úmyslem, aby, kdežby ti postavníky světě královně na čest zajžhli, tu hrom nic nejměl činili. (Srov. Svíčky). Ten také slavný den podlé starého zákona svatá církev nazývá »očisčení svaté královny«, a to proto, — — neb tak jest bylo v starém zákoně ustaveno, aby každá žena, která syna počevši narodila, po čtyřidcíti dnech dítě s sebú vezmúci suobětí vendúc do chrámu, Buohu dítě i obět offěrovala, potom jako očisčena mohla do chrámu choditi a s lidmi obcovati. Protož jako toho dne po čtyřechdcat dnech, po Buožího syna narození matka Buoží Ježíše vzemši, jako praví sv. Lukáš evangelista, v chrámě syna svého offěrovala, a zaň dvě brdlici obětovala. (Str. 134—51.

Sv. Marka. 25. Apr. Potom na zajtří svatého Marka z žaláře vyvedše, po městu (Alexandře, kdež byl biskupem) opět za hrdlo vláčili, volajíc a jemu se posmívajíc (pohanských ehrámóv biskupi) — a to řek skončal. To se dalo za Nera císaře, jenž kraloval po Buožím narození šedesát druhé léto. Tehda pohani, když to tělo pochopivše, užéci, vše povětří se zamútilo, blyskota a veliké hřímání bylo, tak ež utíkal, kam kto vida, a zatím křestěné to svaté tělo pochopivše, jakž bylo jest do-stojno, na poctivém místě pochovali. (Str. 232).

O prosíte dlnýeh dnech. (Ký cháni). Svaté církve dávné ustavení jest, aby knězi se všemi lidmi Buoha prosíc a všech svatých vzývajíc, zvlášče dvakráte v roce s kříži chodili: jednu na sv. Marka, a drahé tři dni před Buožím vstúpením. Na sv. Marka proto s kříži chodili, ež jest svatý Řehoř papež slovutný pro jednu velikú přepuslu