v němž jsou třešně, hrušky, jabloně i slívy, jejichž druhy postupně jeden za druhým zrají, takže od polovice června až do všech svatých mají skoro všude na zákusek čerstvé ovoce na stromech a potom větší nebo menší zásobu sušeného nebo povidel na zimu. Co se tím ušetří chlebíčka a jak se tím různé pokrmy ochutní!

Avšak vedle toho, co domácí lid sám z ovoce spotřebuje, nacházejí se na Skalicku při dvorech náchodského velkostatku, na občinách a při větších usedlostech rozsáhlé, zdravé sady a dlouhé aleje, které jsou vlastně základem a podstatou zdejšího sadařství. Ovoce ze sadů a alejí těch pečlivě očesané daleko do ciziny rozprodávají »sadaři«, zvláštní to pamětihodné družiny lidí, kteří jsou na Skalicku domácí zvláštností mezi obyvatelstvem.

Původním zakladatelem sadů, alejí a štěpnic na Skalicku byla počátkem XIX. století řada působících zde osvícených mužů, jimž v čele stával kněz František Hurdálek, fundatista v České Skalici a proslulý pořadatel tamních jiřinkových slavností, který pro pěstování květin a ovocného stromoví dovedl získati a nadchnouti především vlivné úředníky náchodského panství, vrchního Václava Esenthra a chválRovského správce Augusta Hocha, u něhož byla na vychování Božena Němcová a o němž také rytíř V. V. Tomek ve svých Pamětech opětovně píše. Ti potom se postarali, že při svišťanském dvoře v úrodné zahradě působící zahradníci Smetana, otec proslulého plzeňského profesora a spisovatele Dra Josefa Fr. Smetany, a potom pan Sádlo položili první počátky k rozvoji štěpařství a sadařství na Skalicku, jež pak vydatně a s porozuměním podporoval ratibořický panský zahradník Bohumil Boose, který se sem dostal ze služeb hraběcí rodiny harrachovské z Brucku a na Skalicku sešel se se starým svým druhem Forejtem, který byl zde zahradníkem u prádelny ve Skaličce.

Lid záhy poznal a pochopil užitečnost a vděěnost^ovocného stromoví, jež při svých majetcích začal bedlivě pěstovati. Avšak když^náehodský velkostatek a po jeho příkladu obce a větší usedlíci jali se pusté stráně, 'průhony a ovčácké louky osazovati ovocným stromovím a z celého -kraje stal se tak obrovský sad, tu nastala otázka, kdo všecko to ovoce sěeše, a jak se sčesané zužitkuje? Otázka ta byla snadná, ale odpověď na ni byla těžká!

Když bylo a je na ^Skalicku t. j. na dolejším Poúpí 100.000 stromů, jejichž ovoce je přebytkem kraje a doma se nespotřebuje, co a kam s ním'? Vždyť dobře a moudře založené sady, v nichž jeden druh ovoce za druhým zraje, že všechno najednou netřeba česati nebo setřásti, při počtu 100.000 stromů, jejichž očesání hospodáři zastati nemohou, vykazují, že při 90 dnech zrání ovoce, od 15. června do 15. října, nutno každodenně očesati přes 1000 stromů.