Kde vzíti na to způsobilých lidí a kam, potom s ovocem? Tato otázka zodpovězena byla na Skalicku postupem doby nejšťastnějším způsobem a luštitelé její stali se zvláštností kraje.

Vyřízení jejího ujali se nyní tak zvaní »sadaři«, kteří byli a jsou zde jako nějakým cechem. A vyřídili ji přímo skvěle, rozumně prakticky, tak že kdyby na Skalicko ročně za ovoce průměrně přicházelo 50.000 K, některý rok více, jiný méně, tedy za 60 let, co zde sadařství kvete, přišly sem za ovoce miliony peněz, jež rukama sadařů prošly.

Sadaři ti jsou zdejší lidé, sousedé z různých vesnic, nejvíce majitelé chalup s několika korečky pole a řemeslníci při tom. V zimě dříve tkalcovali, snad mnozí činí tak doposud. A když pak nastává jaro, jedni jdou zedničit a druzí tesařit. Tesaři také pospraví a nachystají řebříky, našili úborků, které nyní již 20 let nahrazují proutěné košíky, dělali bečky, v nichž se ovoce rozváželo a které nyní rozněž vystřídaly koše různých velikostí. A když začaly a začínají třešně zráti a všechny stavby v kraji od jara jsou dokončené, uchylují se do sadů a na aleje.

Jednotlivci z nich nebo více jich dohromady jako »parta« na dražbách za hotové zakupují nejprve sady a aleje ovoce červeného, t. j. třešní a pak později sady ovoce tvrdého, t. j. jablek a hrušek a aleje švestkové, jež očešou a ovoce zpeněží. Kupci na ovocné požehnání na Skalicku nalezli se brzy. Horáci z blízkých Krkonošů celými vozy pro ně jezdívali, strejci i babky s putnami pro ně docházeli z různých stran, kde pak s ovocem hauzírovali. Nyní ovoce ze Skalická, dost již tříděné, rozváží se dráhou ponejvíce do Německa.

Z prvních sadařů stali se záhy upřímní milovníci sadů z nichž někteří také obstarávají z jara jejich štěpování. Zaměstnání to dědívá se v rodině, tak že nyní mezi sadaři nalézti možno vnuky původních zdejších obchodníků s ovocem.

Jakmile sníh stáje a sady a aleje chystají se na květ, sadaři již vycházejí na ohledy, co kde a jak je a podobá se.. Sledují odkvět, sledují základ ovoce a když se toto pěkně podobá a ukazuje, »šacují« pro sebe sady a aleje, kolik se zde asi urodí. Obcházejí strom za stromem, mnoho-li beček který slibuje dáti. Po každé odhadnuté bečce utrhnou se stromu tuhý list, jež po »obšacuňku« spočtou a zřídka kdy se omýlí, kolik ze sadu dohromady konečně se načeše. Podle množství ovoce, předem zjištěného, stoupá nebo klesá jeho cena. Urodí-li se ovoce mnoho, jsou sady laciné, urodí-li se prostředně, ceny se drží, neboť ovoce více platívá. Když následkem dešťů a chladna při květu nebo následkem mrazů jest jenom tu a tam něco, jen tak na stůl k Štědrému večeru, říká se, že sady nestojí za hlídání.