dává do beček nebo košů a prodává. O cenách ovoce bývají sadaři obyčejně dohodnuti.

Když třešně »minou«, jdou sadaři do sadů a na aleje s ovocem tvrdým, které zraje z volně ji nežli třešně, jež obyčejně za čtyři neděle dozrají. Vzácnější druhy jablek a hrušek češou se ze řeb-říků do pytlů, jež česáči mají přes rameno přes sebe uvázané tak, že otvor jejich mají na prsou a do něho ovoce skládají, jež pak tvoří jim na zádech nářitek. Jablka a hrušky, dle druhů roztříděné, sypají se po očesání na velikánské hromady pod širou oblohu, aby se v nich odpařily. Vůně z hromad takových šíří se mnohdy na sto a více kroků. Hrušky letní a sladké rychle zrají a hned hniličí, proto se třesou a sbírají do beček. Jádrové ovoce začíná zráti, když jádra jeho černají.

Peckovité ovoce a i dlouhé slívy češou se také do košíků, zejména jsou-li určeny na vzdálený vývoz. Jenom při neobyčejně hojné úrodě a když již přezrávají, tu se střásají, sbírají do beček a dodávají do sušíren nebo na vaření povidel.

Pohromou pro tvrdé ovoce bývají větry, které dozrávající plody ve velikém množství se stromů sklátí a shodí. Také dlouhé deště mu škodívají a za suchých časů na nestejně zrajících hruškách veliké škody působí vosy, které ve vršcích stromů nejkrásnější plody nakusují.

Ořechy klátí se velikými bidly buď z věnčí nebo z korun stromů, když slupka plodů jejich začne pukati a kůže jádra hnědne. Dávají se na hromady, aby se odpařily a slupka pak se oloupe. Výlupky suší se potom na slunci.

Při česání ovoce jest na sadech veselo a živo. Docházejí sem kupci a odběratelé ovoce, peníze se zde jen melou, česáči často sborem zanotují veselou světáckou píseň a na večer se před boudou beseduje. Vyprávějí se zde povídačky, příhody různé, hrdlouže se tady i mluví pravda, proberou se dějiny celého kraje od Koldy počínaje až do nebožtíka prince Viléma Scbaumburg-Lippe. Vzpomíná se na nebožku hercočku t. j. Kateřinu Vilemínu Kurlandskou a na četné její manžele a milovníky, hovoří se o všech vynikajících osobách v kraji, o vojnách a i o strašidlech. Také se zde někdy i dost »čaní«.

Při česání jsou sadaři velice opatrní. Zřídka kdy stane se nějaký úraz, že některý z česáčů spadne a ublíží si. Tu ovšem že ihned na fůře putuje ke správě na HořiČky. Druhdy ke starému Pechanci a nyní k panu doktorovi Kutíkovi nebo Kosovi. Na Hořičkách zlomený úd nebo odražené maso napraví, namažou černou mastí a brzy je zase dobře. Že by se některý sadař nebo česáč pádem se stromu do smrti zabil, o tom jsem nikdy neslyšel. Pijany nebo opilci sadaři býti nesmějí, neboť jsou stále vysoko na řebří-cích, proto i ti nejžíznivější z nich napijou se leda na noc.