pivu. Hruška začne hynouti a v životě trouchnivěti po 70 a 80 letech a zdravé dřevo její kupuje se na cívky a různé řezby. Ořech roste rychle a pak sedí do 80 a více let a dřevo jeho jest velmi drahé. Dělají se z něho hlavně k ručnicím.

Vedle třešně, hrušky, jabloně, slívy a ořechu lidem pěstována jest na Skalicku při plotech a za staveními líska s bílým a červeným jádrem a na lomenicích a štítech zhusta vyskytují se druhy vinné révy, která zde také dozrává.

Druhy ovoce se na Skalicku postupem doby mění. Dnes mnoho ze starých druhů nahrazeno jest novými a pro památku vypočteme jmenovitě druhy starší, jež zde byly obyčejnými před 40 lety. Mnohé z nich ovšem že se doposud zachovaly, jiné již vymizely, více se neopakují.

Druhy třešní bývaly: amrele, kostelnice, křupky, moravky, plavky, poehcanky, polouherky, rusacky, santaburky, srdcovky, uherky, vítovky, vlasačky, vlaštičky, vlasky a vosenky.

Druhy hrušek byly: belebranžky, bělky, bělice, buchyně, cikánky, citronky, cverg-le, červinky, staré děvky, hraběnky, hrachovky, Jakubky, jeřice, jílovky, kanafasky, kantorky, kolore,kožešnice,husí krky, křechtice, majdalenky, makovky, malovánky, marketky, más-lovky, muškatelky, ovesnice, panenky, pantoflíčky (plané), pele-grínky, pergamentky, pivovárky, pyksly, salcburky, silničky, smolinky, václavky, vládyky, voňavky a žitavky.

Druhy jablek bývaly: drkáče, havelkovská, ovčí hubičky, ječmínková, jeěniště bílá a červená, jeptišková, karvarůžová, koláčová, kožená, malvazínková, medová, míšeňská, panenská, skleněná, sroštišťová, šálová, vinná (pozdní) a zapovězená.

Švestky zde mívali: aninky, blumy, damašky, dlouhé (sedmihradské), durančata, hrušice, karlata, křikve, kulatky (prcky), mi-rabele, modračky, papšata, ringle, špendlíky, špičky a zelinky.

Ořechy byly papírky a křapáky.

Sady na Skalicku se neumenšují, naopak spíše zvelebují. Staré dobré nahrazováno jest v nich novým lepším, takže dále zde zní a zníti bude o Štědrovečerním úsvitě lidová pobídka: »Stro-mečku vstávej, ovoce dávej . . .«

V 13. stol. jsou veřejné lázně zjevem obvyklým, zvyk pečovati o čistotu těla více než dříve šířil se za křižáckých výprav. Křižáci se domnívali, že koupání je lékem proti malomocenství. Vedle této koupeli připisované moci hrály tu velkou úlohu i vzta-