11. Horuoněmecký důra v Bosně. K kuchyň (kuěa, rabinja) s ohništěm, J jizba (soba) se stropem a kamny.

Zajímavá malba nástěnná z 2. poloviny věku XVI. na severní zdi větší síně zámku ve Dvoře Králové u Berouna jest jistě málokomu známa. Muž s plnovousem přistřiženým a s kloboukem stře-chovitým na hlavě zobrazen jest v sudě, podobném máselnici, v jaké stloukají máslo. Nahoře jen hlava, dole pak nohy vyčnívají mu sotva nad chodidla. Sud jest okován třemi obručemi, a bílá čára značí místo, kde jej otvírali. Pojav vězně, zavřen byl zámkem visa eím, který trčí zrovna před bradou. Otvor ipro hrdlo jest patrný. Celé tělo i s rukama vězí v sudě. Vězeň takový byl tedy ve vězení dvojím. Vyobrazení toto není karikatura, ale zajímavý a vzácný doklad starodávného trestání. Německý nápis při něm: Maditel von bistrytz Binych allhye In dass fass kummen vnd weys nyt Wye Do. hryn Do mussich dv-n Schyncken Wein bruder kum Vnd bryng myr zu drynken. Praví doznání vězněného, že jest »maditel« — opilec z Bystřice (madidus = opilý, madere == opilý býti; není to tedy příjmení) a přišel do sudu, nevěda, jak. Tomu rádi věříme; byl zajisté zpit do němoty, když ho tam vsadili. Teď vystřízlivělý hledí teskně, sevřen jsa sudem a v žízni volá o pití, jak vysvítá z obrázku i posledních řádků.

Opilci bývali ve středověku trestáni zavřením sudu na tělo. Sud rozkládací ve směru kolmém dal se rozevříti a zavříti. Měl otvor nahoře ipro krk, dole buď nebylo dna, anebo byly v něm snad jen otvory pro nohy. Jaký výsměch byl v tom trestání, zavříti pijana do prázdného &udu trestního a vězniti ho o žízni! Liissner,