rodové budou se váni klaněti. Obrátivší se na levou stranu proti poledni, řekla: Vidím vrch Jilový, ten vám bude jako svět nový, tuť jest veliká hodnost zlata, odtud bude vaše země svatá, to vám nezhyne, leč láska mezi vámi mine, mord vám uškodí, všecky Bohy hněvivé na vás vzbudí. Opět obrátivší se na levou stranu k východu slunce, řekla: Vidím horu tří hřbetou (to mínila horu Gut-nu), ana stříbro z sebe vydává, tu hodnost jeho bude bez míry, ale že má tři hřbety, třikrát stříbro sejde, a zase třikrát vzejde. Mědi krásné vidím velikou oblohu, vám to všecko i vaším budoucím zaslíbiti mohu. Obrati vši se ještě k levé straně na půlnoci, i řekla: Hle hyn vidím ještě horu Krupnatou, a na cejn a olovo velmi bo^ hatou. Toť jsou vám skrze mne Bohové věděti dali, abyste se nevadíce toho v lásce a v pokoji užívali. Obrátivší se zase na pravou stranu, několiv kročejův učinivši, a na své místo se posadivši, řekla: Zlata, stříbra* mědi, železa, cejnu, volova, litiny, těch všech sedmi kovův dosti. Chleba budete míti do sytosti. Z takového oznámení, poděkovavše kněžně a knížeti svému, rozešli jsou se každý na svá obydlé.

Potom hned druhého roku, počali jsou valně Čechové na horách dělati, zlata a stříbra dobývajíce, a za to věci sobě potřebné od Moravanův a Němcův kupujíce, neb toho čehož v své vlasti na ten čas neměli, odjinud musili jednati. Moudřejší někteří pilně se na Libuši vyptavše na vrch Jilový, jakýby byl v svém sípůsobu. Po její správě několik hojných pramenů nalezli, a mnoho odtud kněžně Libuši zlata přinášeli. V Česném vrchu pod Jílovým, Rymkoš, syn Hoďův, zlato kopaje, velikou ho vrstvu nalezl a po své čeledi knížeti poslal, kteréž když na váhu bylo vloženo, více než kněžna i kníže vážilo. Tu kněžna velikou vzdala chválu Bohům horním, a v povětří veliké oběti činila, pro tu příčinu, že se jest tak v pravdě nalezlo, což ona předpověděla. Kníže a kněžna uradivše se spolu, rozkázali jsou rypáka (sochaře) povolati, jemu zlato ukázavše, dali z něho veliký obraz, k podobenství člověka sedícího na stolici, udělati. Rypák jako muž misterný velmi krásnou postavu učinil. Kněžna Libuše a kníže Přemysl, davše obzvláštní příbytek tomu obrazu udělati, v tom tajném místě postaviti jej dali, a velikou poctivost jemu činili, vlasy a nehty časem sobě obřezujíce, tna uhlí kladli a před ním pálili, Zela jemu říkali. Těch časův Český národ, nemajíce pravého poznání o Pánu Bohu, ledajakýms jiným Bohům oběti učinil, jako lesním Bohům, vodním, a Bohům, jenž horami vládnou. Jako teď tato Libuše, kázala udělati zlatý obraz, a jemu oběti, jakž oznámeno, činila. Neb se to dalo před osmi sty, čtyřicíti a osmi lety.

Kněžna Libuše po svém předpovědění o těch horách třetího roků, vzavší od svých Bohův oznámení skrz obět, kterouž činila před Zélou, žádala Přemysla, aby všech starších a vzáctnějšíeh