obyvatelův té země na dvůr před Libin povolati rozkázal: Kteříž když se sešli, Libuše posadivši se vedle knížete svého, všemu lidu přistojícímu nejprve nedostatek svého zdraví oznámila, že ji její osudové táhnou, aby opustíc lidi smrtedlné, s Bohy nesmrtedlnými se radovala, pravila. Při tom veliké učinila děkování všemu lidu, že jsou k ní víru a poslušenství zachovali', žádající, aby též činili Přemyslovi knížeti pánu svému. Přemyslovi pak mnoho dobrého i zlého budoucího, co se jemu má přihoditi, také oznámila. A při tom prosila, aby měl strpení, že z zlých věcí bude dobré skončení. Gbrátivši se k synu svému Nezamyslovi, mládenečkovi deset let majícímu, prstem pohrozila, otci svému aby poslušenství zachoval, přísně přikázala: Skížebnicem pak svým, Vlastislavě a Čáslavě, i jiným nohsledám, hojnoii mzdu za službu zlatem a stříbrem zaplativši, na zemi se položila,*)... tohoto času, a poněvadž se ten řád (jenž jest chvalitebný) zachovával za pohanův, mnohém více za křesťanův mělby v své celosti držán býti. Protož aby jistě věděl, že jsi směl tak kvapně, zoumyslně, i svévolně, sobě manželku bez jich rady a povolení vzíti, a nad to sedlákovu dceru, tím že jsi veliké důstojenství knížetskému učinil zlehčení, a svým poddaným nemalou protimyslnost, zdaliž není hrabat, a vládyk v tvém knížetství: však již i pány máš v své zemi, bylby mohl důstojnější obdařen býti manželstvím, i ještě můžeš to slušně učiniti. Kníže vyslyšav to, co se k němu mluvilo, nemálo se hněvem zapáliv, odpověděl: O nesmyslní Čechové, ale dlouholi vás taková hloupost zpravovati bude, že minulých věcí ani budoucích nechcete rozvážiti, pohleďte na mé a vaše předky, a považte pilně, prosím, kdo a odkud jest byl Krok, první soudce, a správce této země! Kdo jest byl předek můj Přemysl? zdali jest nebyl z rodu sedlské-ho, a proto se Libušinému knížetství připojil, a knížetem učiněn? I poněvadž jest také její neurozenost s mým knížetstvím smíšena, jistě vězte, že taková Božena, musí býti až do smrti má milá žena, méněť jsem vám uškodil, že jsem Českou sedlku pojal, nežbych Německého císaře dceru sobě za manželku vzal. Kdebyšte chtěli bráti tlumočníky, kdybyste měli každý z vás (kdybych já doma nebyl) něco před svou kněžnou činiti. Němkyně chtelaby německou čeleď míti, a já z vašich statkův musilbyeh jim hojnou platiti službu, pro hojnou službu mnohoby Němců naběhlo do této země, kterýžbych já potom i s vámi těžce (jako křepíky z koňské hřívy) z této země vyplenil. Dali jste i to od sebe pověděti, že jsem mohl některého hraběte, pána neb vládyký Českého, dceru pojíti. Poněvadž jest vám, abyste sobě manželky volili, ta svoboda půjčena, pročbych já jsa kníže neměl té svobody užiti. Vládyky urozůměv-