še, že toho nemohou rozrušiti, knížete svého při jeho vůli zanechali. Božena kněžna velmi šlechetná hýla, kteráž tak mravně a poctivě uměla se k jednomu každému zachovati, i jakoby od svého dětinství, netoliko na knížecím, ale i na císařském dvoře, byla vychována. Hned toho roku Božena ctná kněžna Oldřichovi krásného syna urodila, kterémuž dáno jméno Břetislav.

Na den slavný Velikonoční, císař slavný slavně se připravil, též i manželka jeho, a všedše do kostela sv. Víta na hradě Pražském, posadili se jednokaždá jich osoba v svém majestátu, a po vykonání pořádkův kostelních, císař i císařová, posadili se za stůl na místě jim připraveném, prostřed hradu Pražského, mezi kostelem svatého Víta, a klášterem svatého Jiří. Knížata a hrabata, též i páni a rytířstvo císařské všecko, rozkázáním císařským všickni se posadili za svými stoly. Neb císař pán slavnost toho dne nedal žádnému sloužiti, ani truksasovi, sami komorníei císaři na stůl nosili pokrmy, chtě tomu, aby všickni hodujíce radovali se. I bylo jest tu stolův postaveno sedmdesát a dva, za kterýmiž se dvořané posadivše hodovali, Pánu Bohu děkujíce, že jim dal té slavnosti ve zdraví dočekati. Nazejtří pak kolby a honby rozličné byly na dvoře císařském, páni a rytíři před císařem svou mužnost ukazovali. Císařovna Alžběta, jenž byla žena nad míru ušlechtilá, a slušné postavy i krásné tváři, také se tomu s svými pannami dívala. A po vykonání takových kratochvílí, císařová před manželem svým, aby svou sílu jemu k potěšení zjevila, kázala přinésti velikou a tlustou novou podkovu, roztáhla ji a zlámala tak, jakoby z dřeva byla. Dvořané a rytíři císařští to vidouce, ti jenž nejsilnější byli, tolikéž chtěli učiniti, ale žádný neměl té a takové síly. Při tom tesáky kuchařské, i jiné dosti tlusté, toliko vezmouci v ruce svinula jako řípu, aneb přelomila. Potom častokrát předevšemi dvořany, vezmouci pancýř, roztrhla jej od vrchu až dolu, tak snadno jako plátěnnou košili. Tomu se všickni divili, pravíce: Jistě od času Libuše nebyla v této zemi silnější žena. Ale však toho nikdá nečinila, než na ten čas, když tu byl přítomen císař, a jí to on učiniti rozkázal. Ona zajisté nic se v tom nechlubila, ale to všecko fanu Bohu k poctivosti (a že to níá od jeho svaté milosti) připisovala. Za času Libuše byl muž jménem Bivoj, syn Sudivojův, vel*-silný, ten uchytivše za uši velikou divokou svini, přinesl ji na hrad Libin, jemuž Libuše za takový hrdinský skutek zlatou pří-pasku dala, a Kaša sestra její za manžela jej vzala. Potom jedna žena Jménem Domka, manželka Paběnova, dcera Mstiborova, byla též velmi silná, ta vzavši živou krávu, nesla ji tak daleko, jakoby mohl z lučiště vystřeliti.