str. 33
Hra na vlčka. Děti určily říkadlem, kdo bude vlčkem,1 pak ustanovily vlčkovi meze, až kam je směl pronásledovat. Vlček sedl ši do prostřed svého okresu, ostatní pak obráceni k němu tváří trhaly v jeho okrsku lusky, shýbajíce se k zemi a říkajíce: Trhám trhám lusky na zelené louce, přijde na mně vlček, utrhne mi krček. Já se vlčka nebojím, až kravičku podojím. Vlčku, vlčku pojď na mě ! — Na to daly se do útěku a vlček za nimi. Koho vlček ve svých mezích chytil, ten musel býti potom vlčkem a hra počala znova.
Hra na svini. Na rovném pažite udělaly děti jamku okrouhlou asi deeimetr v průměru, okolo ní pak ve vzdálenosti asi dvou kroků od ní menší jamky a sice o jednu méně, než bylo dětí. Dříve však opatřily si dřevěnou kouličku neb kulatý kámen veliký asi jako brambora: Říkadlem určilo se, kdo má býti honákem. O-statní postavily se kolem střední jamky a za sadily hůlku neb bičiště do jedné z okolních jamek. Kouličku dřevěnou neb kamenou (svini) odhodily honákovi hodně daleko. Honák musel ji hůlkou poháněti ku prostřední jamce (chlívku). Když se k této již blížil, bylo povinností nejbližších hůlkami svini pryč odháněti. Při tom musel se však každý míti na pozoru, aby mu honák svou hůlku nestrčil do jeho jamky. Stalo-li se to, musel ten, jehož Jamku honák byl ob-adil, býti sám honákem. Jestli honák přes odpor ostatních hůlkou svxni do chlívka vehnal, byla hra skončena a mělo-li se v ní pokračovati, ustanovil se říkadlem nový honák.
Vození drnu nebo hra na hrobaře. Na pažite narýsoval se idlou (nožem) čtverec a ten rozdělil se podélnými a příčnými
