str. 35
Oblíbená zábava hochů bylo též házení kamením, při čemž se cvičila síla a obratnost, a sice buď házení do dálky buď prostou rukou neb házečkou. Házečka byla hůlka asi 60 cm. dlouhá a na jednom konci rozštípená. Do rozštípeného konce zastrčil se plochý kamínek asi jako vlašský ořech veliký. Svižným máchnutím házečkou letí kamínek velmi daleko.
Když byli hoši u rybníka, házeli kaménky co možná kolmo do výše, aby pádem do vody udělaly žbluňku a voda aby do výšky nevystřílela. Malé ploché kaménky neb střepiny z hliněných nádob házeli vodorovně na vodu, aby se od vody odrážely a skoky po ní dělaly. Tomu říkali _
podlisky (dle letu třa-sořitka, jemuž u nás říkají podliska).
Času zimního bylo nejmilejší zábavou dětí klouzání na ledě, při čemž se co nástroji k tomu dávala přednost obuvi s podešvy dřevěnými před obuví koženou, poněvadž lépe jezdila. Neužívalo se ještě při klouzání bruslí. Oblíbená bývala v zimě také hra na vojnu, při níž se sněhovými koulemi střílelo. Bylo-li počasí hrám ve volné prostoře nepříznivé, neb když nebylo na rybnících ledu, hrálo se někde ve světnici na slepou kočku (slepou bábu), na zlatý prstýnek, na barvy, na souseda, na škatule, na ptáka.
Hrana slepou bábu jest všude známa. Hra na barvy provozovala se takto: Hlavní osoby byly rozdělovač barev, anděl a ďábel, Tyto se přihlásily dobrovolně aneb se určily některým říkadlem. Anděl a ďábel vyšli za světnice ven a čekali, až rozdávač barvy
mezi ostatní děti rozdělil. Ten řekl každému potichu nějakou barvu,
