ačkoliv to žádná barva nebyla, vše bylo zlaté, na př. zlatý prsten, zlatý klíč, zlatý zámek a t. d. Pak byli zavoláni anděl a ďábel. Anděl se nejprv ohlásil: »Cinkylinky«. Rozdělovač: »Kdo je?« Anděl: »Anděl«. Eozdělovač: »Co chce?« Anděl: »Barvu.« Rozdělovač: »Jakou?« Nyní jmenoval anděl některou na př. zlatý nůž. Měl-li někdo tu barvu, náležel anděli, nebylo-li té barvy, odpověděl rozdělovač: »Vyletěl komínem« a anděl nedostal žádného přívržence. Na to se ohlásil ďábel spurným: »Hudry hurdy«. Ostatní se opakovalo jako u anděla. Pak opět anděl a po něm ďábel, až byly všecky barvy uhodnuty a všecky děti buď anděli neb ďáblu přiděleny. Po té udělala se uprostřed podlahy křídou čára. Anděl a ďábel, postavivše se každý na jednu stranu čáry, každý své poddané, kteří se jich a jeden druhého rukama kolem pasu drželi, za sebou, uchopili se rukama nějaké hůlky neb vařečky a přetahovali se přes čáru. Která strana druhou přetáhla, vyhrála.

Při hře na ptáka sesedly si děti kolem stolu. Uprostřed stolu udělalo se křídou kolečko a od toho pro každého čára. Pak předříkával jeden: Pták letí, husa letí, kámen letí a t. d. jmenuje rozličné věci, které lítají nebo nelítají, zvedaje při každém jménu do výšky ruku se vztýčeným ukazováčkem, který po každé opět na svou čáru položil. Každé dítě drželo též prst na své čáře a zvedalo ruku vždy, když předříkávaě jmenoval nějakou věc, která skutečně lítá. Kdo zvednul prst při věci, která nelítá, tomu se udělala přes jeho podélnou čáru krátká čárka příčná. Předem se určilo, do kolika čárek se hraje. Kdo toho čísla dostoupil, byl z další hry vyloučen.

Hra na souseda. Tuto hru hrávaly děti již škole odrostlé* které však ještě mezi velkou chasu přístupu neměly. Byla to jakási předehra pozdějších známostí, první známky probouzející se lásky. Děvčata z celé vsi scházívala se \y neděli odpůldne obyčejně v domě, kde bylo několik dcer. Hoši sešli se též v některém domě nebo na návsi a pak obcházeli, hledajíce, kde jsou děvčata shromážděna. Když je našli, zůstali buď pod okny nebo na prahu státi. Tu vyšel někdo z domu ven a pozval je, aby šli do sednice. Hoši rádi šli. Usedli na lavicích kolem světnice a začali hru na souseda. Některý ze starších hochů utvořil páry, posadiv střídavě vždy k jednomu hochovi jedno děvče. Pak chodil od jednoho k druhému a tázal se každého hocha: »Líbí se ti tvoje sousedka?« a každého děvčete: »Líbí se ti tvůj soused?« Dostal-li za odpověď »Líbí«, zůstal soused neb sousedka u tázaného seděti, řekl-li tázaný: »Nelíbí«, zvolil si jinou sousedku neb jiného souseda, kteří svéposa vadní sousedy museli opustiti a knovému sousedu neb sousedce se posaditi;na jejich místo šli pak sousedé zapuzení. Hezčí hoši, děvčata šli jako na drač-ku.museli stálena jiná místa přebíhati, krásou méně obdaření zůstali seděti, dokud je jejich sousedé nezapudili, přejíce si sousedů hezčích.