Předchozí 0044 Následující
str. 41

Jedním slovem dylo celý stavení na svalení, že v tom dyl strach ze zadytí. Ale co platný, chodilo se na přástvu od čísla k číslu, ady sne to porounali šecko. Nědy sme vlezli i do některýho statku, dyž nás kamarádi pozvali.

Jednou sne se uradili, že zejtra pudem na přástvu k Cibu-lářom. A taky sne šli. Že neli seknici tmavou, vzali sne si jenom každej jednu, ale pořádnou trubku koudele. Dyly tak asi tři hodiny vodpoledne, přihnal se eště jeden přástevník,*) Bobeš Hau-ranů, přeslici s korouratem na ramedně, motovidlo v ruce, pod paží takovou neohromnou trubku babiny (háček), rouna celou votypku, jako dy chtěl bejt na přástvě tej den. Von vedel, že sám mnoho nenapřede, že mu Cibulářka trochu pomůže. Co zdylo, nechával jí vod práce její. Oušem sedláckýmu synoj vo kus háček nedylo. Ny sme ho zlodyli a škádlili, že tak dlouho nejde. Jeden z nach prohodil, že maj zadytýho vepře a »to se ti, nyslím, nechtělo vod jitrnic a vod jelit.« Von se taky smál a poj dal: »Víte-li hoši co, dybych to dyl věděl, že tady jste, dyl bych vám kus naso-lenýho přines, ale příte sem zejtra zas, já se už vo ňákej kus na pečeni postarám.« A já pojdám: »ty nám to upeěedný nepřineseš a sirovy ist nebudem.« — A Bobeš Cibulářů pojdá: »Cák vo upečení, naše máma dy pekla, jen dyby nela co.« — Museli sne přislídyt, že tedy zejtra přídem. —

Bobeš Hauranů přišel večír domů a šel na komory podýdat se, kerej kousek dy se na zejtřek nejlepší šikoval. A prach takra — komora prázdná, maso pryč. Co dělat, z kamarádů si blázdny strojit nechcel. Teď mu napadlo, ady šel vyzitýrovat konýn. Dyž to šecko ve stavení ulehlo, vzal louč a šel svítit do konýna. A trefa, maso dylo tam. Vzal od pece dlouhý vidle, co máma nývala na vytahování hrnců z pece, a dva pořádný kusy hodil do kořínkový-ho košíčka a eště tu chvíli zanes na určitý nýsto, k Cibulářom.

Cibulářka celý ráno totyla až do poledne. Už chodila často na vednek, jesi už přástevníci dou, ady se už račí vodedvalo.

Šak ny sme na sede dlouho nenechali čekat, přistýšili sne si taky. Já přišel nejdříu. Proto sem si taky sed na nejlepší nýsto k voknu. Třas dylo vokno samej patýr, jedna tabulka přeci voka-zovala, že ji tam, dauvno oušem, dával sklednář. Teda postavím korourat před sede, přeslici po levý straně vedle sede, kužel s kou-delej na přeslici, motovidlo s nedomotaným půldruhákem**) povesím na ředýk na stěnu. Dyž sem tam šecko na sví nýsta urounal, dam se do prádla. Natýral semto jak náleží, adych něco napřed,


*) Na Litomyšlsku předli mužští jako ženské, snad i více, že měli v zimě více času. V jiných krajinách na př. v okolí Něm. Brodu, Humpolce, Pelhřimova atd. bylo prádlo pouze ženská práce a pro mužského ponížení, Má každý kraj své rozdělení prací mezi mužské a ženské. **)Půldruhák je tlustá příze 15 pásem, čili půl předena. Pásmo je
nití.

Předchozí   Následující