V královské kryptě u sv. Diviše zvlášť sobě císař prohlížel hrobku maršála Tyrena. »Po smrti, jako za živa,« pravil Jozef, »jest na pravém místě, mezi knížaty svými.« Hledaje však hrob-ní nápis, nenalezl ho, a proto s povzdychnutím pravil, jeho průvodčí: »Dosavad není udělán nápis jeho.« Rychle odvěce Jozef: >;Právě jste ho zhotovil, pane!«

Král Ludvík XVI., když chtěl na procházku jíti, byl vždycky dle obyčeje dvoru francouzského od několika královských gardistu a švejcarských vojáků pod správou setníka od gardy zpro-vázen. Když ponejprv s ním chtěl císař na procházku jíti, a proto rozkaz byl dán královské stráži, pravil Jozef ku králi: »Nechme toho, pane bratře, a dovolíte-li, budu vaším strážným setníkem, a ostatní okolky nechme.« A ponejprv uzřeli Pařížané s velikým podivením krále svého s císařem samojediného a beze vší stráže po městě se procházeti.

V Paříži vešel jedním dnem císař k obrazníkovi, žádaje vy-•obrazení císaře Jozefa, jež bylo právě, co nově vydané, ohlášeno. Tázajícímu se na cenu, řekli mu, že se obraz prodává za 12 sů. (Sů platí asi 3 kr. vid. čísla). »Není to mnoho na císaře,« pravil Jozef s úsměvem. Prodavač, neporozuměv, co tímto císař obmejšlel, řekl v žertu, aby tedy více takových obrazů koupil. A skutečně koupil Jozef několik výtisků, a odešel, aniž byl poznán.

Nedlouho potom přišel Jozef do znamenité kafírny a chtěl šach hráti, kterážto hra jemu velmi byla milá; nenalezl však nikoho ke hře, a kafírnice pravila, že všickni vyběhli, aby viděli císaře Jozefa, jenž očekáván jest v královském paláci. Konečně přišel přece host, jenž se uvolil s cizím pánem zahráti, však s tou výminkou, aby se dlouho nehrálo. Poněvadž se ale hra přece prodloužila, byl host nevrlý a sem tam se na stolici vrtěl, až J>ak řekl: »Odpusťte, pane, hráte příliš zdlouhavě, císař již nyní přijede, musím tam; bude-li vám libo, dohrajeme večer,« — a hned na to odešel. S úsměvem pravil císař k paní kafírnici: »Což pak vy nechcete také císaře vidět, paní?« »Ach, jak ráda,« pravila tato, »půjdu jednou z rána k hotelu de Trevill (kdežto císař bytem byl), abych ho spatřiti mohla; nebo živnost má jinou dobou mně toho potěšení nedopřeje.« »Nuže tedy paní,« pravil. Jozef, podávaje jí starý francouzský dukát, »zde máte dva mocnáře najednou, tento Jest Ludvík XIV. a zde jest císař,« při tom ukázal na sebe a rychle odešel.

Pověstné a rozhlášené rybářky pařížské nedaly sobě zabrá-

nit, aby zvláštní deputací císaři poklonu svou složily, a řečnice mezi

nimi, z nich nejstarší, uvítala ho touto neobyčejnou řečí: »Milosti-

vý pane císaři! nemějte nám za zlé, že vás takto nazýváme, neb

dobře víme, žwe jste to, ačkoli vás komorník váš zapírá. Král

a královna a my všecky jsme potěšeni, že jste tak zdráv a v dob-