roužto nebožtík princ Karel od mé v pánu zesnulé matky byl darem dostal. Jakkoli nepohodlná jest a starodávní, předce se mi zdá, jakoby zoumyslně proto zhotovena byla, aby ležela na vašem psacím stolku, a leckdys vás na podoby oných osob připomínala, jež vám vesměs, jakož i jedna každá zvlášť mnohonásobnou uznalostí za vaše znamenité služby povinnovány jsou. Jsem ovšem jen skrovný oud této rodiny, však neostýchám se, jejím tlumočníkem býti, a proto také ubezpečen jsem, že všickni stejně se mnou smejšlejí. Mějte se dobře a odpusťte mně tuto blouznivost vděčného přátelství, jakéž, jakž dobře víte, k vám neporušitelné mám.« Také odpověď Kounicova nebyla méně pohnutlivá a citu plná. »Císařská Milosti! Slovy vlastnoručního psaní, s nímž Vaše Milost mě dobrotivě darem danou pikslu se skvostnou sbírkou Vyobrazení císařské rodiny odeslati ráčila, odměnil jste také službu mou, kterou mně dopřáno bylo čtyřidcet let Vaší vznešené rodině prokazovati, takovým způsobem, že jest tato odměna mému srdci nejlichotivější. ITznalost svou Vaší Milosti nemohu jinak na jevo dáti, leč že horlivost v službách Vašich, a ochotnost pro osobu Vaši, možnoli, zdvojnásobním. Poněvadž se ale domejšlím, že se nenahodí slušnější příležitosti smejšlení Vaší Milosti v takovém světle okázati, jakož sobě přeju, aby ho celý svět uznal, tedy nemohu tajiti, že velice toužím, aby dopis Váš milostivý zatajen nepozůstal. Předce však bez Vaší Milosti přivolení nic nepřede-vezmu, jedině že pikslu a tento Váš oblažující list rodině své jako věčně nepredajnou pozůstalost zanechám. Prosím také, abyste prozatím pokorné ujištění mých díků a mé neobmezené vděčnosti, která se pouze s životem mým skončí, dobrotivě přijmouti ráčil.« Následující list, jakožto odpověď císařova, skončil toto pamětihodné dopisování: »Milo jest mi, drahocenný kníže, že Vás ta maličkost potěšila. Slova ta, která jsem přiložil, jsou výjevy srdce mého, z nichž tajemství nečiním. Čiňte s tím, jak se vám líbí.«

Po smrti císařovny Marie Terezie byly všecky peníze a peněžité dary vyzdviženy, jež se z tak nazvaného komorního sáčku vyplácely. Jistý starý rytmistr prosil z ohledu své velké rodiny o další obdržování toho milostivého daru. Císař ale žertem pravil: »Musíte se obyčejnou penzí spokojiti, nebo. komorní sáček dostal díru!« Rytmistr, sejmuv s hlavy vlásenku, rychle odpověděl: »Také má stará hlava v službě Vaší Milosti, několik děr dostala.« Ustrnuv se císař nad stařečkem, přivolil mu větší penzí.

Aby dal ve všem dobrém sám první příklad, jako heslo Jozefovo: Virtute et exemplo (cností a příkladem) znělo, hned po vydané zápovědi přivážeti cizozemské víno, kteréžto i při dvoře zakázáno bylo, dal Jozef rozkaz, aby se ihned 1200 láhví výborného vína z Předhoří dobré naděje, jež se ve sklepě císařském nachá-