ni u císaře přimluví. Pozornou učiněna, od matky své, s kým mluvila, přišla dívka druhý den na hrad a třesouc se na celém těle, vrhla se velmi zaražená mocnáři k nohoum. Dobrotivý Jozef laskavě ji zdvihl, hojně ji obdaroval a přislíbil matce její dostatečnou penzi, která i jí po smrti matčině připadnouti měla. A propouštěje ji, pravil ještě: »Budoucně nesuďte podle oděvu, nebo (pod prostým šatem někdy skryto bývá dobročinné srdce.«

Jistý chudý sedlák v Čechách, jenž byl něco málo dlužen, měl přísnou exekucí vyhrožováno. Stěžoval sobě s pláčem synovi, co mu nastává. Syn byl sprostý voják. Po nějakém rozmejšlení zjevil syn otci, že ještě toho večera jeden z vojáků chce uprchnout, otec aby ho udal, a za to udání že dostane takovou odměnu, která k zaplacení dluhu dostačí. Sedlák v největší nouzi jsa, uvolil se po dlouhém rozmejšlení k vyzrazení odběhlíka. Na večer přiloudil se syn na určené místo, byl polapen, a nezapíraje svůj zdánlivý oumysl (jako by byl utéci chtěl), ihned k pluku doveden, co deser-tér potrestán. Sedlák ale obdržel určenou odměnu a zaplatil dluhy své. Po přestálém potrestání zvolal syn: »O, buď Bohu chvála, teď je po všem, a otec můj vysvobozen!« Toto jeho zvolání přišlo plukovníkovi k uším, jenž brzy všecko vyšetřil a císaři pánu o tom zprávu dal. Jozef velel dobrého toho syna do Vídně odeslati, hojně ho obdařil a hned ho učinil oficírem.

Císař Josef byl podle příkladu své vznešené matky přísně nábožný. Jel-li na koni a potkal duchovního k nemocnému s Pá-nem Bohem se ubírajícího, hned slezl s koně, a na veřejné ulici poklekl na kolena, aby dosáhl požehnání. A jednou jeda v Čechách,. potkal se na silnici s vozem, na němž bylo z vyzdviženého kláštera množství ornátů a kostelního oděvu naloženo, však v největším nepořádku jen po různo na voze naházeno. Při pohlédnutí na vůz velmi se nad takovou neuetivostí rozhorlil a hned na to vyšel rozkaz, aby se s kostelními věcmi a nádobami co nejuctivěji zacházelo.

Jedna z nejzvláštnějších vlastností mocnářových byla také ta, že všecko, co uznal za dobré a užitečné, ihned chtěl míti vyvedeno. Tuto vlastnost vysvětluje dílem také důvtipný nápis na Jozef-ském pomníku ve Vídni: Non diu, sed totus (ne dlouho, ale celý);, dílem ale dychtivost taková dala mnohdy také příčinu k překvapení a nerozvážným rozkazům, jež napotom nemohly vyvedeny býti. Když se ale přece někdo odvážil, slušné představení a rozložení učiniti, pravil nevrle: »Cokoliv podniknu a předevezmu, chci ' oučinek toho zříti. Když jsem založil zahradu (Augarten v Leopold-ském předměstí) a stromořadí okolo města, nevzal jsem k zasazování mladé štípky, kteréžby teprv potomkům posloužily, nýbrž zvolil jsem hned zrostlé stromky, abychom já i mojí spoluvěcí pod stínem jejich radostí a užitku požívati, mohli.«