vuji smělost tvou, však rozkázat ti to nechci, nebo domejšlím se, že je to věc nemožná. Důvěřuješ-li se ale bez nebezpečenství života o to se pokusiti, učiň tak. Kdyby také kůň zahynul, neškodí nie, jen sám chraň se před ourazem.« Jezdec se upravil, rozjel se na třicet kroků, hnal tři neb čtyřikrát koně ostrým krokem proti zá;-bradlí, naposled koně nenadále ostruhou bodl a letěl přes Hyšpaň-ky jako pták. Zastaviv koně, tiše se navrátil do své řady. Jozef ale dal si ho zavolat, velmi milostivě ho učinil rytmistrem a kázal jemu na vypravenou 200 dukátů vyplatiti. Nový důstojník poděkovav se, vyprosil sobě také koně za vlastního a Jozef i to jemu dobrotivě přivolil.

* Plecovní. Boček z urbáře mírovského (vlastně mírovsko-svitavského). Nejstarší urbář obou těchto panství (sign. O. VIII. b. Nr. 2.) má na titulním listě poznámku: »A jestli by kdy registra stará latinská jmaje v nich nacházel o plecích vepřových na zboží svitavském zmínku, na tom aby sě nemejliel, nebo ty plece k plathu svatojiřskému připočteny jsú«. Před tím tedy odváděli jednotliví poddaní panství svitavského olomuckému biskupství uzené plece vepřové, čili jak nyní po němečku říkáme, šunku. Na počátku šestnáctého století místo plece odváděli již peněžitý poplatek. Proto v témž nejstarším urbáři při některých poddaných čtyrycetilánských, kteří nebyli zavázáni k této dávce, jest poznamenáno: (ten z V-js prutu lozunku, obilí) plecovního nedává. Jinde čteme: plecovní a obilí nedává. Jinde: Z jednoho pruttu nelozunku-je a neplecuje a obilí nedává. A jinde: z jedné čtvrti lánu lozunku a plecí a obilí nedává. »Plecovati« tedy znamenalo prve odváděti plece, později však odváděti poplatek za plece. V třetím urbáři obou panství z roku 1581 (O. VIII. b. Nr. 1 omylem) udává se po »podzemním« již zřejmě všade plat za plece čili plecovního S1^ h. 3mde Ví gr. V pozdějších záznamech německých čtu Schulterzins nesprávně. Urbáře uvádějí dopodrobna při jednotlivých poddaných: dává o vánocích, o sv. Jiří, o sv. Václave, plecovního, ovsa tolikéž. Jinde platily se dávky mimo to ještě o sv. Martině. Díl III. Slovníka Jungmannova na str. 109. má: plece vepřové (hyže), Veleslavín Sylva quadrilingnis 1050. perná, petaso. Hammen (Schultern) Schinken. Kosa et Komenský Jarma linguarum 421.

Plecar. Nazýval se tesáček, zbraň poboční. Viděl, že plecar (»pleczar«) svůj při boku nosí. (Acta Mss. archiep. Olom. 1637.)