Konfiskace Písně o robotě a Písně nové o zlých ženách r. 1789.

Dějiny knižního a revisního úřadu, jenž od r. 1781 prováděl censům v Čechách, nejsou dosud napsány, ač by toho vyžadoval zájem české literární historie. Poskytnou jistě neobyčejně mnoho zajímavých a důležitých podrobností pro správnější a dokonalejší poznání a pochopení některých našich buditelů, kteří zastávali úřad censorský. Tak leccos se pozmění nebo aspoň doplní na ka-rakteristice Paustina Procházky, až bude znám jeho censorský posudek kázání Komenského, nebo Dobrovského, až bude uveřejněna jeho zpráva o kutnohorském vydání Komenského Hlubiny bezpečnosti z r. 1785, nebo Pelcla, až budou vylíčeny jeho četné spory se Schonfeldovskými Poštovními novinami.

Dějiny knižního revisního úřadu znázorní nám jistě také velice jasně hlubokou propast, která se mezi původní, dosti značnou svobodomyslností ve věcech tiskových na počátku vlády Josefa II. a mezi censorskou úzkoprsostí za vlády Františka utvořila. I vláda Josefa II. mohla by býti posuzována správněji, kdybychom znali přesně křivku, jakou otázka přípustnosti té neb oné knihy probíhala, jak se tu názory měnily, jak původní volnost ve věcech tiskových se stále omezovala, jak původní nadšení pro náboženskou snášelivost upadalo a jak se to jevilo v tisku, kde se připouštěly náboženské polemiky na místo dříve požadované smířlivosti, a jak konečně nastalo ve Vídni rozechvění, když zalétly do Čech první zvěsti o francouzské revoluci.

Chci se zmíniti o písničkách, zpívaných a prodávaných od kramářů a potulných zpěváků na poutích a jarmarcích. Úřady vystupovaly proti těmto oblíbeným písničkám, jež byly dány do tisku většinou bez dovolení censorova a byly tudíž ve smyslu dvorn. dekretu z 11. února 1781 zakázané, z pochopitelných důvodů velice ostře, ale nepodařilo se jim nikdy, aby je zcela vyhladily. Léta bývaly na př. na poutích svatováclavských v Praze různé Písničky konfiskovány, které se opětně a opětně přes veškeré zá-