dobné tiskoviny a proto není lhostejno, jaké modlitební knížky a jaké písničky se mu dostanou do ruky. Pokud bude dovoleno, aby kramáři podobné předměty prodávali, je náprava vyloučena, neboť předmět veřejné kontroly je tu příliš obsáhlý. Předpis tu sice je, podle něhož se potulným kramářům zapovídá, knihy a zejména modlitby a. písně prodávati, ale předpis se nedodržuje. To platí i o jarmarečních prodavačích obrazů, jimž jest veškerý obchod s knihami zakázán. Proto jest nutno, aby pražský magistrát přísně nad plněním všech nařízení o tisku dbal. Ke konci žádal pak revisní úřad, aby si gubernium opatřilo podrobné vysvětlení o tisku Písně o zlých ženách u čáslavského krajského úřadu.

Mezi tím došlo na pražský magistrát nové udání, že i tiskárna Tomáše Höchenbergra na Malé Straně nedaleko u sv. Mikuláše vytiskla některé necensurované písně. Učiněna proto v tiskárně prohlídka, při níž zabaveny různé písničky, z nichž bylo 27. září 6 druhů tiskárně vráceno, 4 však zadržaný. K zodpovědnosti byl volán zmíněný již faktor Zima, neboť Höchenberger zdržoval se již na šestý rok v Terstu. Zima popřel, že by byl nějaké necensurované písničky tiskl, a o zabavených tvrdil, že je nalezl vytištěny již před 9 lety, když k Höehenbergrovi vstupoval do učení. Kde byly tištěny, nebylo vyšetřeno, ale tisk ukazoval, že v Kutné Hoře.

Také průběh tohoto vyšetřování sdělil magistrát 6. října re-visnímu ťiřadu. Týž pak rozhodl 13. října, že při1 nedostatku důkazů, že výpověď Zimová neodpovídá pravdě (neboť výslech Höchenbergra v Terstu vyžadoval by času i nákladu a konečně není jisto, že by měl úspěch, poněvadž by se H. jistě vymluvil, že se na to již nepamatuje), bude nejlépe, když se závadné písničky, jichž prodej nemůže býti dovolen, dají do makulatury a prodají v dražbě, peníze pak ať se dají tiskárně. Rozhodnutí toto sdělil magistrátu guberniální sekretář Dr. Jan Debrois šl. z Bruyeku.

Čáslavský krajský úřad poslal první zprávu guberniu 13. října. O písničkách u Höchenbergra zabavených bylo vyšetřeno, že byly skutečně vytištěny v Kutné Hoře před mnoha lety, »kdy se ještě censura tak přísně neprováděla«. Tiskař jejich Frant. Vi'nc. Korec, volán k zodpovědnosti, doznal, že je vytisknul a žádal za Prominutí. Revisní úřad sdělil své rozhodnutí čáslavskému krajskému úřadu 28. října. Omluva Korcová uznána za odůvodněnou jen do jisté míry. Bylo nařízeno, aby se celý náklad těchto písní, 220 archů, prodal jako makulatura a stržené peníze aby byly darovány kutnohorskému ústavu chudých. Na tom však nebylo dosti: Korec odsouzen mimo to k jednodennímu domácímu vězení. Na Suberniální dotaz stran Písně o zlých ženách odpověděl čáslavský úřad 26. října. Korcová žena doznala, podobně jako žena Jeřábkova, že dala písně v nepřítomnosti svého muže, jenž dlel kdesi Da Sázavě, na požádání jakéhosi cestujícího, jehož jména nezná,