divá, zátky atd., často polička na sklenice a ostatní potřeby při »koštéřování«: tam teprv jest vlastní sklep, obyčejně dolů slpada-jící, aby tam teplo letní nevnikalo, který bývá vykroužen, zřídka kdy vyzděn v pevné žlutnici (žluté cihlářské hlíně). Tam na kant-nýříeh jsou uloženy bečky s vínem.

»Plže« pěkné jsou u Petrova při Strážnici a tam dosud také tak se jmenují zdejší sklepy, tedy »Plže.« Podobné pěkné »plže« jsou v samém Boršově u Kyjova, tu ovšem bez vinohrádků, kdež mají štíty většinou barokní, ano i v Kyjově. Jinde jsou »plže« vzezření renaisančního, dvéře jsou tu starožitnější, štít skoro žádný neb rovný, na př. při cestě do Kelčan, Žadovic, u Žeravic.

Většinou jsou však na Slovácku pravé »búdy«, t. j. útulné a přívětivé chaloupky, slamou (dochein) kryté, kde dole jest vchod do předsklepí, jizbičce podobného, v němž se lépe — koštéřuje víno, tu a tam v předsklepí »presúz« t. j. lisovna, a nahoře ve střeše velký schlopec — pro seno. Je tedy vlastně hořejší část senníkem! Zřídka tu bývá sýpka na obilí (Rakvice). Přeěasto bývá búd tolik, že tvoří jaksi zvláštní osadu, »osadu mrtvých«, jak jsem já dvojsmyslně říkával. Většinou totiž kolem búd vesnických nebývalo človíčka, leda o vinobraní bylo živěji. Ale tu a tam v neděli často i v zimě (tu také i ve všední den) šouraly se podivné postavy k búdám a zmizely v nich. To byli hospodáři, kteří šli prohlédnout víno. A aby hospodyň na příliš dlouhé »prohlížení« nehubovala, nesli s sebou »sotůrek« podlouhlý. V tom byla láhev na víno červené, kterým hleděli hospodyň usmířiti. Někde ovšem nebylo červeného vína; však hospodyň uspokojila se i bílým, jen když viděla

dobrou vůli...... Často před šijí sklepovou bývá lis či pres a

tehdy je to místo přesklepí »presúz«. *)

Staré lisy uvidíme ještě ve sklepích mařackých, datované z let 1748, 1752, 1780. Ještě ctihodnější lis jest ve farském sklepě tamže, pocházející ze století 17., způsobu úplně středověkého, jak vyobrazen v »Českém Lidu« (roč. VII. str. 206) z r. 1582 a sice v gruntovní knize Uh. Brodské. Při tomto netlačí totiž šroub shora dolů jako při lisech ze stol. 18., šroub, který 'se otáčí zvláštními vratidly, nýbrž ohromná kláda dubová, která svou váhou jako páka jednoranienná přitlačuje hrozny v lisovadle a která na svém konci, jest jistě na čtyři sáhy dlouhá, ještě dolů je tlačena mlýnským kamenem, níž a níž po šroubovnici zapadajícím! Podobné starodávné lisy viděl jsem jenom ještě ve sklepích tupeskýeh nedaleko Buchlovic.