zlá rozepře o otcovské dědictví mezi pozůstalými třemi syny. Cestou k soudu bratří se hádali a konečně i servali. V této rvačce pobodal jeden druhého tak těžce, že prvý z bratří zemřel hned na místě, druhý o kus dále, a třetí prý až na kopci... Jejich úmrtní místa byla pak oněmi kříži označena a na poslední kříž vyryto i jejich jméno.

Na konec hřbitovní nápis z Petrovic z kaple pod hlavou Kristovou:

Pokusil jsem se již ve dvou statích zachytiti podle lákavého vzoru Thomayerova (K. E. Jamota) obrázek poutí a jarmarků na českém venkově. Jarmark český posavad v Českém Lidu nebyl ještě dokonale znázorněn. Opírám si čelo do dlaně, vzpomínám a při očích zavřených hemží se mi ve vzpomínkách hejno drobných postaviček, vřava, hluk, ruch, řev a lomoz o jarmarku před 40 léty, kdy s dědouškem jezdíval jsem do Milíska (Milevska), nemoha se ani dočkati a dospati, až zase přijedeme na »rynk« k Soulkovům proti kostelu. Zatím co dědoušek šel po svém zaměstnání, chodil jsem mezi krámy, mezi boudami, mezi prodavači a co mi vzpomínek dnes z toho všeho zbylo, svazuji v kytici pro budoucí paměť jako drobnomalbu z dětských vzpomínek. Nic nebudu přikrašlovati, nic zveličovati a umenšovati. Všecko věrně a podle skutečnosti. Kdybych chtěl, mohl bych jen ještě jména a příjmení připojiti...

Posuzuje význam českého jarmarku r. 1846 v rámci povídkové studie »Český jarmark« Jaroslav Zálabský, jehož líčení částečně zde používáme, v ten rozum: »Český jarmak může vším právem připočten býti k oněm slavnostem, ježto místními, to jest, na jednu