obec aneb na jistý okresek obmezenými zoveme. Jeho oucel jest hlavně obchod, a slušnost vyznati, že nemálo k jeho povzbuzení a usnadnění přispívá. Nelzeť ovšem řemeslníka za obchodníka považovati, kdykoli ale práci svou k veřejné prodeji na trhu vyložil, stává se obchodníkem v dalším smyslu slova. A jestiť mu jarmark K nemalému prospěchu; víme z denní přesvědcenosti, že by mnohý řemeslník hlad a nouzi snášeti musel, kdyby se jen na práci na zakázku měl obmeziti. Kolik pak by na příklad venkovský kloboučník odbyl klobouků, kožešník čepic a kožichů, hrnčíř hrnců, ple-chař struhadel a cedníků, bednář konví a škopků, kdyby jarmarků nebylo? Myslíme, že by si pro to každý, tak jako na jarmark, dojíti dovedl? Ovšemť by se to státi mohlo, ale tuť musíme připustiti, že by pak takový řemeslník veřejný sklad míti musel, jenž by do města příchozímu venkovanovi do očí bil, a to se nedá, hlavně v naěstysích, kdo, každý řemeslník také jiné věci, na příklad své pole na starosti má, tak snadno docíliti. Nad to musíme povážiti, že řemeslníci všeho druhu v každém městě pohromadě nebývají, zvláště takoví, jichžto výrobky buď menší mají odbyt, aneb s nákladem spojeny jsou, jejž každý vésti nemůže. Dejme tedy tomu, že by jarmarků nebylo, jak pak daleko museli by z mnohých míst choditi pro hliněné nádobí, pro kůže rozličného druhu, sukna, čajky, pro plechové a měděné nádobí a těm podobné věci? Nedejme se mýliti, že by město s městem jakýsi směnný obchod vésti mohlo, který by potřebám celého okolí vyhověl, avšak jakž by se as při tom měl rolník? Nejen že by přinucen byl špatné zboží za dobré kupovati, on by i přepínáním ceny tak byl šizen, že by ho chuť přešla to neb ono podruhé kupovati. Tudy by se stalo, že by s jedné strany obchod vázl a s druhé strany rolník mnohé pohodlí odepříti si musel, ježto mu předce dílem z ohledu zdraví, dílem jeho klopotného stavu nevyhnutelně jest potřebné. — Dalo by se ještě mnoho podobného o jarmarcích povědíti, není to ale oučel náš, abychom předmět na nejmenší částky rozdrobili; my chceme vlastně jarmark s jiného stanoviště pozorovati, berouce ohled na způsoby a mravy národu.« Tak rozvažuje o významu jarmarku v letech čtyřicátých u nás Jar. Zálabský. —

Byl tedy jarmark místní slavností. Každé město, každý městy s má okolo sebe několik vesnic, jejichž obyvatelé vedou si jako poloviční měšťáci. Kupují jen v tom a ne v jiném městě kupecké zboží a řemeslnické výrobky a scházejí se v něm častěj i u kmotra krčmáře, jenž zná výborné pravidlo, jak možná českého sedláka »dostati pod palec.« Jí rád rohlíčky, jaternice, jelita, pečeni také nezahodí, a pivo a kořalku nevyleje; také si rád porozpráví, po-mudruje, rád poslouchá třebať i vymyšlené novinky. Miluje společnost a proto miluje města a městečka, zvláště o jarmárce, k němuž aspoň tolik peněz sehnati se musí, aby se Vašíkovi neb Matě-