jovi koupily boty, čepice aneb na kazajku, do kuchyně několik hrnců se zjednalo, a sedlák se selkou u kmotra krčmáře aby si udělal dobrý den.

Jarmark se začínal v první polovici století XIX. po poledni a sice v letě o třetí hodině, v zimě o něco dříve. Hned časně ráno na náměstí rozléhá se hluk a hřmot, který až ku poledni se množí a zmáhá.

K jarmarku náležejí nevyhnutelně a nejdříve kramáři. Při-jíždívají obyčejně již před tím dnem. Tráví za letních dob noc pod širým nebem. Jsou první pohyblivé živé figurky, ježto obzvláštním hlasem pokřikují, vykřikují a podle nelichotivého zakřikování strážníka a výběrčího poplatků z míst »nezpůsobně povykují a hulákají.« Vynikají zvláštním rázem, zevnějškem: osmahlé tváře, dlouhé, neupravené vlasy, lehká kazajka, baňaté rozedrané kalhoty z manžestru do německých bot anebo z lehké strakatiny na boty, široký kožený opasek, na prstech několik stříbrných kroužků, v u-ších falešné náušnice — to asi známky základní kramářského zevnějšku. Kramáři mají také zvláštní prízvuk, názvuk, který z řeči skoro přechází ke zpěvu. Jazyk pohybuje se tak mrštně, že sluchem sotva postačíš. Jsou lidé plní úlisnosti a pokrytecké úskoěnosti, plni klamu a šidby, lidé »světoběžníci« (jak se venku říkává), kteří zlé i dobré i se svědomím proklínaným a prokletým na jednu váhu kladou.

Boudy kramářské stávají vždy v jedné řadě. Jsou sbity z několika prken, přes něž pak dlouhé plátno se přetáhne. Prkna shánějí si kramáři po domech se svolením i kradmo. Prodávají kudly, píšťaly, obrázky, knížky modlitební, zrcadla, harmoniky, knoflíčky, tkanice, krajky, šněrovadla, třásně (třepení), čepce, čepečky, kar-kulky, cintáčky, zástěry, »foremetky.«

Hned při stavení bud počínají se mezi sebou buď o místa, buď o prkna hašteřiti, ale právě kdy myslíš, že se popadnou za pačesy, smíří se bez prostředníka, aby si brzy na to znovu nadávali a láli. Chraň se mezi ně jazyk strkati, chlácholiti, věz, že kramář kramáře nikdy neopustí, nýbrž, že by se do smírčího soudce pustili, kdybys snad se chtěl postaviti mdlejší straně za obhájce. Tu by toho teprv dali! Známé přísloví: Ten má hubu jako kramář. Přísloví naznačuje, v jaké vážnosti Cech má kramáře.

Kramář vozí své zboží buď na trakaři, buď na voze. Psi jsou vůbec jejich nejlepší služebníci. Tahají trakaře a v čas jarmarku ležíce pod krámem, hlídají věci, ježto na krám nepatří, peřiny, šaty, nádobí. A za tuto službu dostávají ubožáci jen hlad a bití. Bohatší kramáři mají koně, možná-li koněm pojmenovati hromádku vysedlých kostí, potaženou koží otřelou, ztlučenou. »Vypadáš jako kramářská herka,« eharakterisuje lid vyhublost, vychrtlost a zbí-dačelost koní kramářských.