Tamto jdou kožešníci. Ač slunce hřeje, že není třeba kabátu, mají předce chlupaté s okázalostí čepice na hlavách. Můžeš je poznati po čichu, jakož i obsah jejich krůsen.

Také uvidíš i jiné řemeslníky do městečka vcházeti, a každý kráčí přímo na místo, kde stál za předešlého jarmarku. Za letních dob se uhostí každý buď na krůsně, buď podle ní. Vytáhne krajíc

- .chleba, požívá svůj oběd. Majetnější vcházejí do krčem, aby holbou piva aneb polívkou a masem se posilnili u Soulků, u staré panímámy, hovořivé babičky, dobré kuchařinky.

Místní řemeslníci mají právo, výrobky své hned dopoledne vyložiti, kdežto přespolní teprv odpoledne o určité hodině to smějí učiniti. Jenom přespolní řešetáři, vařečkáři, bednáři, hrnčíři smějí již dopoledne prodávati, ač jsou-li podobní řemeslníci1 v místě, i těmto překážky v cestu kladeny bývají značnými poplatky za svolení.

Hned po poledni začíná se scházeti vesnický lid. Pozorujme třeba lid o jarmárce na Chrudimsku okolo polovice věku XIX. Sedlák na Chrudimsku dával si díl vlasů, jež klobouk neb čepice přikrývá, na krátko stříhati, ostatní vlasy byly dlouhé, tak sice, abjr v zadu až na kabát padaly. Na hlavě obyčejně vydrovka anebo širák, na němž bývá širokou pentlí třepení. Okolo krku se otáčí okruží, jež u košile tvoří límec. Vesta bývá nejvíce zelená s malými, bambulatými knoflíčky a plná vyšitých květů. Pod ní jest pěkný pás s červeným, vyšitým kolem. Nohavice jsou kožené, úzké a nejvíce žlutobarevné. Nemají-li boty vysoké podpatky a pěkně, vyšité kolence, nerad je tu sedlák obuje. Usedlí sediaci nosí dlouhé kabáty buď zelené, buď plavé barvy. Límec, náprsce jsou stejnobarevným hedbávím vyšity, knoflíky jsou hedbávné, někdy také cínové, a v zadu na každém šose jest několik záhybů, jež knoflík zdánlivě dohromady drží. Chasa nosí místo kabátu krátkou kazajku.

Ženský kroj (tvrdí Jar. Zálabský) obyčejně již v páté vesnici tak jest změněn, že se sousedními sotva jakousi vzdálenou podobnost v něm možná najíti. V tom zachovávají neporušenost, že naskrz jeho hlavní barvy jsou bílá a červená. Nosily vesnické dívky na Chrudimsku, jdouce na jarmark, o jiné slavnosti, pouti, posvícení, na hlavách vínky, buď krajkové, buď zlatem pěkně vyšité.

-Vlasy byly v mnohočetné »lelíky« spleteny, jež buď svobodně dolů

'visely, buď pěknou jehlicí byly sebrány v »žihon«. Vínek ustoupil zlatému čepci, který u bohatších bývá nákladný, anebo červenému

'šátku »na pokos čili na babku«, pod nímž se vinul pásek, zlatem vyšitý, černý. Šněrovačky nosily červené neb černé, zlatými prýmy

¦obšité, jen o něco bledší než šátek, jenž ňadra pokrýval. Rukávky °ď košile nesahaly ani po loket. Sukně, není-li hedbávná, byla buď bílá anebo z červeného kanafasu, zástěra vždy červená a hodila se výborně k bílé sukni. V létě šla málo která dívka v kabátku, leda